Lancia D50, Itálie 1954 (1954-1955)

Vůz bez dveří, jednomístný monopost, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový osmiválec (V8), rozvod DOHC, objem 2488 cm³, vrtání 73,6 mm, zdvih 73,1 mm, komprese 10,5, dva ventily/válec, čtyři karburátory Solex, bez přeplňování, výkon 191 kW (260 koní) při 8200 ot/min, točivý moment 210 Nm při 6000 ot/min, mechanická pětistupňová převodovka, rozvor náprav 2280 mm, rozchod kol 1294/1330 mm, pohotovostní hmotnost 620 kg, maximální rychlost 300 km/h. Vpředu dvojité příčné závěsy a příčné listové pero, vzadu náprava DeDion a příčné listové pero, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Závodní monopost Lancia D50 navrhl Vittorio Jano, motor V8 navrhl Ettore Zaccone Mina. V letech 1954 až 1955 postavili celkem šest vozů. Zvláštností byly boční nádrže a vůči ose vozu šikmo uložený motor. Převodovka byla vzadu u diferenciálu (systém trasaxle). S vozem získal několik úspěchů Alberto Ascari. Po jeho smrti byly vozy v roce 1956 předány stáji Ferrari a upravený model pojmenovali Ferrari Lancia D50. Juan Manuel Fangio se s ním roku 1956 stal počtvrté mistrem světa F1.
Foto: Z.Patera Auta5P, Heritage HUB 2024 + HUB + archiv Auta5P.