Toyota Celica 1600 ST, Japonsko 1972 (1970-1975)

Dvoudveřové čtyřmístné kupé, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 1589 cm³, vrtání 85,0 mm, zdvih 70,0 mm, komprese 9,4, dva ventily/válec, dva karburátory Aisan, bez přeplňování, výkon 63 kW (86 koní) při 6000 ot/min, točivý moment 115 Nm při 4000 ot/min, mechanická pětistupňová převodovka, rozvor náprav 2425 mm, rozchod kol 1280/1285 mm, vnější rozměry: délka 4165 mm, šířka 1600 mm, výška 1310 mm, pohotovostní hmotnost 965 kg, maximální rychlost 167 km/h, zrychlení na stovku za 13,0 s. Vpředu zavěšení McPherson a vinuté pružiny, vzadu tuhá náprava a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní bubnové.

První generaci modelu Celica (označení A20 a A30) dodávala Toyota v letech 1970 až 1977. Montovali motory 1.4, 1.6, 1.6 DOHC, 1.9, 2.0, 2.0 DOHC a 2.2 litru. Kupé Celica bylo odvezeno od sedanu Carina. Uvedený model Celica ST měl dvoukarburátorový motor s rozvodem OHV a výkonem 86 koní podle německé normy DIN a 105 koní podle americké SAE (holý motor bez příslušenství). Většina pramenů uváděla líbivější hodnotu výkonu podle normy SAE.
Popis v muzeu uváděl, že první Toyota Celica byl typický "Pony‑Car". Byla postavena na základě velkosériové techniky a nabízela sportovní vzhled s dlouhou přídí a krátkou zádí. První "Pony‑Car" byl Ford Mustang. Pravé sportovní vozy byly pro mladé zákazníky moc drahé a proto přišel Ford s dvoudvéřovým kupé s velkosériovou technikou. Toyota Celica využila techniku modelu Carina. S výkonem 86 koní nebyla Celica žádná raketa, ale nabízela sportovní přístrojovou desku a standardně pětistupňovou převodovku a autorádio s poloautomatickou anténou. Počátkem sedmdesátých let se v Evropě kromě vozů Toyota Celica prodávaly podobně sportovně laděné modely Ford Capri a první Opel Manta, které byly také určeny především pro mladé zákazníky.
Foto: Z.Patera Auta5P, Emil Frey Classics 2021.