Wolseley 18/85 Automatic Mk II, Anglie 1969 (1969-1972)

Čtyřdveřový pětimístný sedan, motor vpředu a pohon předních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 1798 cm³, vrtání 80,3 mm, zdvih 88,9 mm, komprese 9,0, dva ventily/válec, karburátor SU, bez přeplňování, výkon 64 kW (87 koní) při 5400 ot/min, točivý moment 138 Nm při 3000 ot/min, automatická třístupňová převodovka, rozvor náprav 2690 mm, rozchod kol 1420/1410 mm, vnější rozměry: délka 4219 mm, šířka 1702 mm, výška 1430 mm, pohotovostní hmotnost 1190 kg, maximální rychlost 150 km/h. Vpředu příčné závěsy a pryžokapalinové pérování, vzadu podélné závěsy a pryžokapalinové pérování, přední brzdy kotoučové, zadní bubnové.

Původní model Wolseley 18/85 vyráběli v letech 1938 až 1948. Po dvou desetiletích uvedli na trh model se stejným označením. Nový Wolseley 18/85 byl luxusnější verzí vozů řady BMC ADO17 (nejčastěji jako Austin/Morris 1800) a dodávali jej v letech 1967 až 1972, od roku 1969 jako modernizovanou verzi Mk II. Celkem postavili 35 597 vozů. Mechaniku ADO17 navrhl Alec Issigonis (stejně jako u vozů Mini a řady ADO16), návrh karosérie svěřili italskému studiu Pininfarina. Vůz měl motor vpředu napříč a propojené pryžokapalinové pérování Hydrolastic.
Vystavený automobil novějšího provedení (Mk II) měl příplatkovou automatickou převodovku Borg‑Warner s měničem momentu (násobnost hydrodynamického měniče točivého momentu až 2x) a třístupňovou planetovou převodovkou.
Popis v muzeu uváděl, že podle německého časopisu Spiegel z roku 1964 poskytovaly vozy řady ADO17 pasažérům stejný prostor jako mnohem delší Mercedes Benz 190. Vůz navrhl Alec Issigonis na stejném principu jako u menších modelů Mini a Austin/Morris 1100. Automobil dostal co největší rozvor náprav s minimálními převisy karosérie vpředu i vzadu (kola v rozích karosérie) a vůz měl širší karosérii, odpovídající proporcím střední třídy. Prostorově úsporné bylo také pérování. Z vyrobených 35 tisíc vozů Wolseley 18/85 se jich dochovalo jen velmi málo. Vystavený exemplář byl dodán do Švýcarska v roce 1969 a měl barvu "snowberry white" (sněženkově bílá). Uvedený Wolseley 18/85 je dnes jediným exemplářem tohoto vozu ve Švýcarsku.
Foto: Z.Patera Auta5P, Emil Frey Classics 2021.