Austin Mini Moke, Anglie 1967

Vůz bez dveří, čtyřmístná buggy, motor vpředu a pohon předních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 848 cm³, vrtání 62,9 mm, zdvih 68,3 mm, komprese 8,3, dva ventily/válec, karburátor SU, bez přeplňování, výkon 25 kW (34 koní) při 5500 ot/min, točivý moment 60 Nm při 2900 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2032 mm, rozchod kol 1205/1165 mm, vnější rozměry: délka 3048 mm, šířka 1308 mm, výška 1422 mm, pohotovostní hmotnost 535 kg, maximální rychlost 105 km/h, zrychlení na stovku za 25,0 s, zrychlení na 1 km (s pevným startem) za 42,0 s. Vpředu příčné závěsy a pryžové pérování (gumové bloky), vzadu podélné závěsy a pryžové pérování (gumové bloky), přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Původní "plážový vůz" Austin/Morris Mini Moke vyráběli v Anglii v letech 1964 až 1968. Vůz navrhl Alec Issigonis, technicky vycházel z vozů Mini Saloon 850, měl jednoduchou plechovou otevřenou karosérii, malá 10" kola a byl oblíben v teplých krajích jako levný a jednoduchý dopravní prostředek. Celkem postavili 5422 vozů Austin Moke a 9096 vozů Morris Moke. V roce 1967 vůz mírně zmodernizovali (Mk II) a doplnili druhý stěrač před spolujezdce. Další produkce vozů Mini Moke probíhala v Austrálii (1966 až 1981, 26 142 vozů) a Portugalsku (1983 až 1993, celkem 9277 vozů), takže celosvětová produkce modelu Moke (1964 až 1993) dosáhla počtu 49 937 vozidel.
Původně byl Mini Moke vyvinut jako lehký transportní vůz pro armádu. Byl uveden také na civilní trh, kde byl srovnatelný s Citrënem Méhari nebo buginami (Dune Buggy) z Ameriky. Vystavený vůz dovezla v roce 1967 do Švýcarska společnost Emil Fray a byl prodán do Aarau.
Foto: Z.Patera Auta5P, Emil Frey Classics 2021.