Borgward P 100 Limousine, NSR 1960 (1959-1962)

Čtyřdveřový pětimístný sedan, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový šestiválec (R6), rozvod OHV, objem 2240 cm³, vrtání 75,0 mm, zdvih 84,5 mm, komprese 8,7, dva ventily/válec, karburátor Solex, bez přeplňování, výkon 74 kW (100 koní) při 5000 ot/min, točivý moment 158 Nm při 2200 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, alternativně automatická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2650 mm, rozchod kol 1360/1370 mm, vnější rozměry: délka 4715 mm, šířka 1738 mm, výška 1420 mm, pohotovostní hmotnost 1275 kg, maximální rychlost 160 km/h, zrychlení na stovku za 16,0 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a vinuté pružiny, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

"Velký Borgward", sedan P 100 (obchodní označení Borgward 2300), vyráběli v letech 1959 až 1962 a postavili 2591 exemplářů. Kromě vinutých pružin nabízeli od roku 1960 také vzduchové pérování, byl to první německý vůz se vzduchovým pérováním. Poslední vozy vyrobili ještě v roce 1962 pod vedením správce konkurzní podstaty. Po ukončení produkce bylo výrobní zařízení prodáno do Mexika, tam společnost Fanasa vyrobila v letech 1966 až 1970 ještě dalších 2267 vozidel.
Popis v mnichovském muzeu (2011) uváděl: Borgward P 100, jehož vzhled byl ovlivněn tehdejšími americkými vozy, byl posledním automobilem značky, uvedeným na trh před ukončením produkce firmy Borgward v roce 1961. Carl Borgward byl po roce 1945 velmi úspěšným výrobcem automobilů. Dodával inovativní model Isabella a přišel s pětisedadlovým velmi komfortním modelem P 100 s řadou technických fines od samonosné karosérie po sériové vzduchové pérování. Motor vznikl dalším vývojem pohonné jednotky modelu Isabella. Typem P 100 se pokusil Carl Borgward prosadit na trhu ve vyšší třídě automobilů. Kolem roku 1960 se ale pro vozy Borgward zhroutil americký export. Automobil měl řadový šestiválec, objem 2224 cm³ (?), výkon 74 kW (100 PS), rychlost 160 km/h. Vůz muzeu daroval Anton Sohler, Lindenberg.
Foto: Jozef Perát, DM Verkehrszentrum München 2011 + archiv auta5P.