Tatra 87, Československo 1940 (1936-1948)
Čtyřdveřový šestimístný sedan, motor vzadu a pohon zadních kol.
Zážehový, vzduchem chlazený vidlicový osmiválec (V8), rozvod OHC, objem 2968 cm³,
vrtání 75,0 mm, zdvih 84,0 mm, komprese 5,7, dva ventily/válec, karburátor Solex/Zenith, bez přeplňování,
výkon 55 kW (75 koní) při 3500 ot/min,
mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2850 mm, rozchod kol 1250/1250 mm,
vnější rozměry: délka 4740 mm, šířka 1670 mm, výška 1500 mm, pohotovostní hmotnost 1370 kg,
maximální rychlost 160 km/h.
Přední kola zavěšena na dvou příčných listových perech, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a šikmá listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.
Aerodynamický sedan Tatra 87 se vzduchem chlazeným motorem V8 v zádi vyráběli v letech 1936 až 1952
a celkem postavili 3023 vozů. V roce 1948 zmodernizovali příď a zapustili trojici hlavních světlometů.
Popis v mnichovském muzeu (2022) uváděl: Tatra 87 patřila koncem třicátých let dvacátého století
k nové generaci aerodynamicky tvarovaných automobilů. Výroba rychlých cestovních vozů korespondovala se stavbou
nových silnic, určených pouze pro motorová vozidla. Konstruktérem Tatry byl Hans Ledwinka, který stejně jako jeho současník
Wunibald Kamm, zařadil aerodynamický výzkum do koncepce automobilu. Součinitel odporu vzduchu (Cx) tohoto vozu byl
snížen na 0,36. Vůz měl celokovovou samonosnou karosérii a vzduchem chlazený motor za zadní nápravou. V období nacistické
okupace Moravy vyráběla firma Ringhoffer Tatra vozy typu 87 jen v malých počtech. Byly schváleny německým
organizátorem výstavby dálnic, kterým byl Fritz Todt, jako rychlé automobily pro dálniční provoz. Koncem čtyřicátých let podnikli
J. Hanzelka a M. Zikmund s Tatrou 87 dálkovou cestu Afrikou a Jižní Amerikou. Vůz měl vzduchem
chlazený motor V8, objem 2965 cm³, výkon 53 kW (72 PS) při 3600 ot/min, nejvyšší rychlost
155 km/h. Auto muzeu daroval Dr. Hans Ledwinka, München.
Dva snímky vozu z Dopravního muzea Mnichov (2011) poskytl pan Jozef Perát.
Foto: Z.Patera Auta5P, DM Verkehrszentrum München 2022 + J.Perát 2011.
|