Mobile 6 HP Steam Car, USA 1900

Vůz bez dveří, dvoumístný roadster, motor uprostřed (před zadní nápravou) a pohon zadních kol. Parní stroj, výkon 4,4 kW (6,0 k), mechanická jednostupňová převodovka, pohotovostní hmotnost 465 kg, maximální rychlost 30 km/h. Vpředu tuhá náprava a příčné listové pero, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy vůz neměl, zadní pásové.

Jeden z prvních paromobilů značky Mobile, postavený podle původních plánů automobilky Stanley.
Popisy tohoto vozu v mnichovském dopravním muzeu se během doby měnily. V roce 2011 popis udával: Společnost Mobile Company of America vyráběla automobily poháněné párou v letech 1899 až 1903 podle patentů bratrů Stanleyových. Použitím malého petrolejem zahřívaného parního kotle, kterým procházelo 300 topných trubek, a relativně lehkého trubkového rámu se podařilo hmotnost vozu snížit na 462 kg. Na rozdíl od bleskového parního generátoru Serpollet vyráběl parní vůz Stanley Steamer, stejně jako většina jiných parních pohonů, v kotli větší zásobu páry, ta se postupně spotřebovávala během jízdy. Rychlost pohybu pístů závisela na tlaku páry, respektive na teplotě a množství přiváděné páry. Při použití vyššího výkonu a rychlé jízdě se zásoba páry rychle vyčerpala a řidič pak musel čekat, dokud se nevyrobí nová pára. Řidič musel vyrovnávat výrobu páry a její spotřebu tak, aby při konstantním dlouhodobém výkonu dosáhl akceptovatelné rychlosti a maximálního dojezdu. Při správném ovládání dojel vůz na jednu vodní náplň 45 kilometrů. Vozidlo mělo dvouválcový parní stroj, výkon asi 4,5 kW (6 PS), rychlost 30 km/h, objem nádrže na vodu byl 55 litrů, na petrolej 14 litrů. Vůz muzeu daroval Norddeutscher Lloyd, Bremen.
Popis v roce 2022 uváděl: Vedle benzínových a elektrických automobilů byly v USA kolem roku 1900 poměrně dost rozšířené parní vozy. Byly spolehlivé, tiché a snadno použitelné. Společnost Mobile Company of America vyráběla automobily poháněné párou v letech 1899 až 1903 podle patentů bratrů Stanleyových. Použitím malého petrolejem zahřívaného parního kotle, kterým procházelo 300 topných trubek, a relativně lehkého trubkového rámu se podařilo hmotnost vozu snížit na 462 kg. Nevýhodou proti vozům s benzínovými motory byl krátký dojezd parních automobilů, v tomto případě 45 km na jednu vodní náplň. (Motor a dárce viz výše.)
Dva snímky vozu z Dopravního muzea Mnichov (rok 2011, kdy byl vůz ve třetí hale, v roce 2022 byl vystaven v první hale) poskytl pan Jozef Perát.
Foto: Z.Patera Auta5P, DM Verkehrszentrum München 2022 + J.Perát 2011.