Lloyd LP 400, NSR 1954 (1953-1957)

Dvoudveřový čtyřmístný tudor, motor vpředu a pohon předních kol. Zážehový, vzduchem chlazený řadový dvouválec (R2), dvoudobý motor, objem 386 cm³, vrtání 62,0 mm, zdvih 64,0 mm, komprese 6,9, karburátor Solex, bez přeplňování, výkon 9,6 kW (13,0 k) při 3750 ot/min, točivý moment 28 Nm při 2750 ot/min, mechanická třístupňová převodovka, rozvor náprav 2000 mm, rozchod kol 1050/1050 mm, vnější rozměry: délka 3355 mm, šířka 1410 mm, výška 1400 mm, pohotovostní hmotnost 500 kg, maximální rychlost 75 km/h. Přední kola zavěšena na dvou příčných listových perech, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a podélná listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Model Lloyd LP 400 byl nástupcem typu LP 300. Vůz dostal větší motor, karosérie byla původně tvořena překližkou, která byla potažena koženkou. Postupně zaváděli povrchové díly plechové, nejprve boční díly, pak kapotu a záď vozu a koncem roku 1954 došlo i na střechu. Vystavený vůz měl střechu ještě z koženky. Celkem v letech 1953 až 1957 postavili 109 878 vozů Lloyd 400 (včetně kombi a kabrioletů).
Popis v mnichovském muzeu (2022) uváděl: Vzhledově "dospělé" malé automobily, jako model LP 400, vyráběný společností Lloyd Motoren Werke v Brémách, patřily k nejúspěšnějším malým automobilů poválečného období. V roce 1950 uvedla továrna, patřící do skupiny Borgward, na trh model LP 300. Jeho dřevěná karosérie, potažená koženkou mu vysloužila přezdívku "Leukoplastbomber". Lloyd LP 400 přišel v roce 1953. Poskytoval prostor pro 4 osoby. Zavazadlový prostor se nacházel v zádi, neměl ale odklápěcí víko. Auto bylo levnější než brouk VW a zákazníci na něj nemuseli tak dlouho čekat. Celkem postavili téměř 110 tisíc exemplářů. Vůz měl vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec 386 cm³, výkon 10 kW (13 PS), rychlost 75 km/h. Automobil muzeu darovala Maria Wörl z Mnichova (München).
Dva snímky vozu z Dopravního muzea Mnichov (2011) poskytl pan Jozef Perát, snímek motoru pořídil Lothar Spurzem v roce 2014.
Foto: Z.Patera Auta5P, DM Verkehrszentrum München 2022 + J.Perát 2011.