Volkswagen T1 Bus, NSR 1967 (1965-1967)

Čtyřdveřový osmimístný mikrobus, motor vzadu a pohon zadních kol. Zážehový, vzduchem chlazený plochý čtyřválec (boxer, B4), rozvod OHV, objem 1493 cm³, vrtání 83,0 mm, zdvih 69,0 mm, komprese 7,8, dva ventily/válec, karburátor Solex, bez přeplňování, výkon 32 kW (44 koní) při 4000 ot/min, točivý moment 102 Nm při 2000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1370/1360 mm, vnější rozměry: délka 4280 mm, šířka 1750 mm, výška 1940 mm, pohotovostní hmotnost 1140 kg, maximální rychlost 100 km/h. Vpředu podélné závěsy a zkrutné tyče, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a zkrutné tyče, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

První generaci Transporteru (T1, Volkswagen Typ 2) vyráběli od roku 1950. Nejprve s motorem 1.1/25 PS, od roku 1954 s větším 1.2/30 PS. V roce 1960 zvýšili výkon na 34 PS, roku 1963 zavedli větší motor 1.5/42 PS a konečně v roce 1965 zvýšili výkon na 44 koní. (všechny výkony podle normy DIN, například poslední verze měla podle normy SAE 53 koní). Produkci T1 ukončili roku 1967, kdy zavedli druhou generaci T2. Vůz dodávali jako skříňový, valník, dodávku, kombi, "kleinbus" (=mikrobus) a různé speciální verze.
Popis v mnichovském muzeu (2022) udával: Se širokými dveřmi, nízkou nástupní hranou i nákladovým prostorem byl malý VW Transporter, nazývaný "Bulli", multifunkčním vozidlem. VW jej vyráběl od roku 1950 jako dodávku (skříňový vůz), valník nebo minibus. S produkcí přesahující šest miliónů byl "Bulli" ve své třídě jedním z nejprodávanějších vozů. Motor a podvozek pocházely z brouka VW (typ 1), Transporter (typ 2) měl ale vlastní samonosnou karosérii. V šedesátých letech zavedli silnější motory. Tak jako brouk byl také víceúčelový užitkový vůz jednoduchý, robustní a spolehlivý. Vůz muzeu zapůjčil Michael Weimann z Neubibergu.
Na posledním obrázku je VW Transporter za vozem Fiat 500C.
Foto: Z.Patera Auta5P, DM Verkehrszentrum München 2022.