Škoda Octavia Combi, Československo 1969 (1969-1971)

Třídveřové pětimístné kombi, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 1221 cm³, vrtání 72,0 mm, zdvih 75,0 mm, komprese 7,8, dva ventily/válec, karburátor Jikov, bez přeplňování, výkon 38 kW (51 koní) při 4600 ot/min, točivý moment 90 Nm při 3000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2390 mm, rozchod kol 1200/1250 mm, vnější rozměry: délka 4020 mm, šířka 1600 mm, výška 1430 mm, pohotovostní hmotnost 940 kg, maximální rychlost 125 km/h, zrychlení na stovku za 30,0 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a příčné listové pero, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Octavia Combi prošla poslední modernizací v létě 1969. Byla odstraněna zadní křidélka, vůz dostal vodorovné zadní světlomety ze Škody 100/110, byl modernizován interiér (sdružený přístroj, volant a řada dalších prvků byly převzaty z vozu Škoda 1000 MB, jehož výroba tou dobou končila) a po zvýšení komprese stoupl výkon motoru. Výroba vozů Octavia Combi byla ukončena v prosinci 1971 a až do náběhu typu Forman v roce 1990 nebyly ve Škodovce vyráběny vozy s karosérií kombi. Celkem v letech 1961 až 1971 vyrobili 50 244 vozů Škoda Octavia Combi.
Zelený vůz byl vystaven v terezínském automuzeu (2021), černobílé snímky jsou z archivu Škoda Auto. V Automuzeu měli mezi dvěma vozy Octavia popis "Něco o Octavii" (text byl převážně převzat z Wikipedie):
Vůz Škoda Octavia se začal vyrábět v roce 1959. Vznikl modernizací vozů Škoda 440 a 445, též známých pod názvem Spartak. Octavií se dohromady vyrobilo 279 274.
Po úspěšném modelu Škoda 440, který zaznamenal ohlas i v zahraničí, se vedení automobilky Škoda rozhodlo pokračovat vozidlem postaveným na jeho základu. Vznikla tak Škoda Octavia. Vůz byl na první pohled velmi podobný svému předchůdci, protože karosérie zůstala až na určité detaily, jako jsou přední maska, zadní světlomety apod., prakticky nezměněna. Uvnitř se však nacházelo hned několik nových prvků.
Prvním novým prvkem je řešení přístrojové desky, která je nyní plošší a přehlednější. Druhým novým prvkem byla zcela přepracovaná přední náprava, která již nebyla odpružena příčným listovým perem, ale vinutými pružinami. To mělo za následek zlepšení jízdních vlastností a současně se zlepšila možnost seřizování geometrie nápravy. Zadní náprava zůstala víceméně původní, odpružená příčným listovým perem. Octavia měla všechna kola nezávisle zavěšená, což jí dávalo na tehdejší dobu vynikající jízdní vlastnosti.
V roce 1960 se objevuje nová karosářská varianta – kombi. Vyniká svým vnitřním prostorem s plochou podlahou zavazadelníku a pomalu si získává srdce uživatelů. V následujícím roce (1961) prochází Škoda Octavia vzhledovou modernizací, která je nejvíce patrná na zadní části vozu. Víčko nádrže již není vystaveno na odiv a je elegantně zakapotováno dvířky, otevíranými zevnitř vozu a hlavně vůz dostává na zadní blatníky elegantní „ploutvičky“ nebo též „ploutvičky“ (křidélka), které jsou zakončeny novými kryty světlometů ve tvaru kapky.
Kromě standardní Škody Octavia vznikají její ostřejší verze. Jsou to Škoda Octavia Super a Škoda Octavia TS (Touring Sport), které jsou charakterizovány zvýšeným výkonem svých motorů.
Vozy Škoda Octavia se staly oblíbenými nejen v zemi svého vzniku, ale i v zahraničí. Na svou dobu se jednalo o levný, spolehlivý a dobře ovladatelný vůz. Verze s karosérií typu tudor se přestala vyrábět v roce 1964 a byla nahrazena novým typem Škoda 1000 MB, vozy s karosérií kombi se ve výrobě udržely až do roku 1971, protože automobilka Škoda za ně neměla adekvátní náhradu.
Foto: Z.Patera Auta5P, Automuzeum Terezín 2021 + archiv Škoda Auto.