Škoda 100 L, Československo 1974 (1972-1976)

Čtyřdveřový pětimístný sedan, motor vzadu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 988 cm³, vrtání 68,0 mm, zdvih 68,0 mm, komprese 8,3, dva ventily/válec, karburátor Jikov, bez přeplňování, výkon 32 kW (43 koní) při 4650 ot/min, točivý moment 74 Nm při 3000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1280/1250 mm, vnější rozměry: délka 4155 mm, šířka 1620 mm, výška 1380 mm, pohotovostní hmotnost 820 kg, maximální rychlost 128 km/h, zrychlení na stovku za 28,6 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní bubnové.

Model Škoda 100 vyráběli v letech 1969 až 1976. Na podzim 1972 prošla řada 100/110 větší modernizací. Dveře dostaly nové zámky a zapuštěné kliky Bomoro, dynamo bylo nahrazeno alternátorem, na přístrojovou desku přibyly seřiditelné výdechy větrání a topení. V dalších letech pak byl vůz modernizován už pouze v téměř nepostřehnutelných detailech.
Popis v terezínském muzeu (doslovně převzatý z Wikipedie) udával:
V roce 1968 byla zahájena rekonstrukce výrobního závodu v Mladé Boleslavi a současně připraven facelift již zastarávající Škody 1000 MB. V roce 1965 byl vytvořen hrubý prototyp - tvar sloupků a střecha byly totožné s karoserií Škoda 1000 MB, spodní část (blatníky, přední a zadní čela) měla tehdy moderní hranatější tvary. Vůz dostal modernější a pevnější karoserii, změnil se rovněž interiér a částečně i některé konstrukční prvky.
S novou tváří se dřívější Škoda 1000 MB jmenovala Škoda 100, Škoda 1100 MB byla Škoda 110. Sériová Škoda 100 z roku 1969 (interní typové označení 722) dostala široký „C“ sloupek (poznámka autora: ten měly už poslední vozy řady 1000/1100 MB). Nová karoserie rovněž přinesla větší zavazadlový prostor, na zadním čele vozidla se vyjímaly výrazné vodorovné skupinové svítilny, které vozidlu propůjčovaly dojem větší šířky. V interiéru byl změněn sloupek řízení a palubní deska byla stylisticky propracovanější. Nové byly licenční kotoučové brzdy Dunlop na předních kolech, na přední nápravě zredukovali počet mazacích míst z jedenácti na čtyři.
Na motoru byly provedeny pouze drobné změny, například. průměr pístního čepu byl zvětšen z 18 mm na 20  mm.
Slabší verze s motorem o zdvihovém objemu 988 cm³/35 kW a s maximální možnou rychlostí 125 km/h nesla označení Škoda 100 a byla k dostání v základní verzi Standard nebo "L" (de Luxe). O něco silnější byla Škoda 110 L (de Luxe) s motorem 1107 cm³/39 kW a maximální rychlostí 128 km/h, nakonec přibyla ještě Škoda 110 LS (de Luxe Super) s motorem 1107 cm³/46 kW, který byl převzat z příbuzného dvoudveřového kupé Škoda 110 R a který dokázal nepříliš aerodynamickému vozu udělit rychlost přes 140 km/h.
Stovky a stodesítky se nadále exportovaly do řady západoevropských zemí, kde patřily nejen k nejlevnějším na trhu, ale zejména svými dobrými jízdními vlastnostmi na kluzkém povrchu měly své stálé příznivce. Škody 110 L se v rozloženém stavu exportovaly i na Nový Zéland.
Výroba sedanů řady Škoda 100/110 byla definitivně ukončena roku 1977, příbuzné kupé Škoda 110 R se vyrábělo až do konce roku 1980.
Foto: Z.Patera Auta5P, Automuzeum Terezín 2021.