Škoda 120 GLS, Československo 1980 (1980-1981)

Čtyřdveřový pětimístný sedan, motor vzadu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 1174 cm³, vrtání 72,0 mm, zdvih 72,0 mm, komprese 9,5, dva ventily/válec, karburátor Jikov, bez přeplňování, výkon 43 kW (58 koní) při 5200 ot/min, točivý moment 92 Nm při 3250 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1320/1290 mm, vnější rozměry: délka 4160 mm, šířka 1595 mm, výška 1400 mm, pohotovostní hmotnost 895 kg, maximální rychlost 140 km/h, zrychlení na stovku za 15,5 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní bubnové.

Model 120 GLS byl nejluxusnější verzí řady Škoda 105/120. Vůz vyráběli od roku 1978 ve Vrchlabí, měl 4 kulaté světlomety, kovovou masku chladiče (ostatní typy měly plastovou), kovové rámečky světlometů (do roku 1980, pak plastové, jsou na snímcích), luxusnější výbavu a výkonnější motor LS. V roce 1981 byly zavedeny plastové nárazníky. Po modernizaci roku 1983 měl inovovaný typ GLS již standardní masku jako "běžné" vozy Škoda 120 (model M).
Nápis na vystavené škodovce uváděl: "Škoda 120 GLS, 1978 až 1981". Vozy z let 1978 až 1980 měly ale jinou masku, jejich světlomety měly kovové nerez rámečky, ne plastové. Vyobrazené provedení vyráběli jen v letech 1980 až 1981. Na kapotě měl vůz jednostránkový popis historie sedanů Škoda 742 (většina textu pocházela z Wikipedie):
Škoda 742 je řada osobních automobilů, vyráběná automobilkou AZNP Mladá Boleslav ve druhé polovině 70. let a v 80. letech 20. století. Obchodní označení vozů je Škoda 105, 120, 125, 130, 135 a Škoda 136. Liší se především motorem a úrovní výbavy. Předchůdcem této řady byly vozy Škoda 100 a 110, následovníkem byla Škoda Favorit a odvozeným typem kupé Škoda Garde, po modernizaci přejmenované na Škoda Rapid. Za necelých 14 let sériové výroby vznikly více než dva miliony těchto čtyřdveřových sedanů. Ještě v roce 2002 (tj. dvanáct let po ukončení výroby) byly podle statistiky registrovaných vozů nejpočetněji zastoupeným typem osobního automobilu na českých silnicích.
Byl to prakticky poslední typ škodovek, které si mohl zručný mechanik amatér opravit v celém rozsahu v domácí dílně (oproti současným autům, které je často nutné připojit na počítačovou diagnostiku, jinak je i nejzručnější mechanik bez šance). Za velkou výhodu považují někteří motoristé zadní náhon před motorem, vůz často projede i tam, kde vozy s předním pohonem nemají šanci (např. blátivá cesta, hluboký sníh ve stoupání apod.). I z tohoto důvodu si lidé na vsích tato zastaralá auta stále drží - nevidí za ně v této kategorii náhradu a plně jim jejich jízdní komfort postačuje. Jiná skupina motoristů naopak tuto koncepci zavrhuje jako nebezpečnou.
Karosérie je samonosná celokovová uzavřená, čtyřdveřová, se vzadu podélně uloženým motorem a pohonem zadních kol. Typickým znakem vozu je vpředu umístěný chladič s elektrickým větrákem a dva zavazadlové prostory. Hlavní se nacházel pod přední kapotou, příruční za opěradly zadních sedadel. Pod předním zavazadelníkem, jehož víko se otevíralo do strany - závěsy byly na levé a z kabiny ovládané zámky na pravé straně vozu, se nacházelo rezervní kolo, které bylo zároveň účinnou součástí přední deformační zóny.
Zrod modelu: Práce na nástupci morálně, technicky i bezpečnostně zastarávající Škody 100/110 započaly už během roku 1971. Zcela nová karosérie je hranatější, dynamičtější a disponuje větším celkovým zasklením, což znamená do jisté míry nadčasový design a přitom dělá z poměrně malého vozu dojem většího. Linie i prostorové řešení vychází z projektu Škoda 727 z roku 1972 a vyhovuje požadavkům EHK ohledně pasivní i aktivní bezpečnosti (deformační zóny, bezpečnostní zámky, bezpečnostní hřídel volantu, palivová nádrž v zadní části vozu apod.). Podvozkové skupiny (motor, převodovka, nápravy) byly po úpravách převzaty z předchozích modelů.
Pro výrobce bylo příjemné snížení počtu výlisků i svarů proti předcházejícímu modelu, což přineslo zrychlení výroby. Podstatným krokem ke zvýšení životnosti automobilu bylo zavedení elektroforetického lakování karosérie, které se s menšími úpravami na technologii používalo i pro pozdější typy Škoda Favorit a Škoda Felicia. Nová škodovka byla motoristické veřejnosti představena na brněnském strojírenském veletrhu v roce 1976. Po sedmi letech, tj. v roce 1983, přišel opožděný facelift a na přelomu let 1989 a 1990 byla výroba ukončena.
Foto: Z.Patera Auta5P, Automuzeum Terezín 2021.