Veritas S.P.C. 90, Německo 1949 (1949-1950)

Dvoudveřový dvoumístný kabriolet, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový šestiválec (R6), rozvod OHV, objem 1971 cm³, vrtání 66,0 mm, zdvih 96,0 mm, dva ventily/válec, tři karburátory Solex, bez přeplňování, výkon 66 kW (90 koní) při 5000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2400 mm, pohotovostní hmotnost 980 kg, maximální rychlost 165 km/h. Vpředu příčné závěsy a příčné listové pero, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

V roce 1949 postavil Veritas dva vozy modelu S.P.C. 90 s cenou více než 22 000 DM. Automobily měly upravený motor a podvozek BMW 328.
Popis v Automuseum Melle uváděl: Rarita, první německý poválečný superautomobil. Postaveny jen dva kusy.
Kdo by si dokázal představit, že v roce 1946, v době kdy Německo leželo v troskách a lidé byli rádi, když vůbec dostali něco k jídlu, se několik bývalých zaměstnanců BMW spojilo, aby stavěli závodní vozy. Nezůstalo jen u plánu, tyto závodní vozy byly skutečně postaveny, dobře se prodávaly a měly doslova neuvěřitelný úspěch.
Na závody přicházely statisíce diváků, aby viděli, jak vozy Veritas vítězí. Dnešní vydavatel časopisu Auto Motor und Sport Paul Pietsch, Karl Kling, Hermann Lang a mnoho dalších zahájilo svou poválečnou kariéru právě u Veritasu.
Po měnové reformě se ve společnosti Veritas zamysleli a dospěli k přesvědčení, že pouze výroba silničního sportovního vozu může zajistit přežití firmy. Ruční kutilství, které spolumajitel firmy Ernst Loof u závodních vozů tak mistrovsky ovládal, k tomu již nestačilo.
Ve Švýcarsku (kde se žilo o něco lépe než v chudém Německu) byla založena konstrukční kancelář. V roce 1949 postavili první kupé Veritas Comet, stále na základu modelu BMW 328. Karoserie dodávala slavná firma Spohn z Ravensburgu, která se před válkou proslavila zejména svými karoseriemi pro Maybach. Oproti modelu BMW 328 byly jízdní výkony výrazně lepší: není divu, modernější karoserie byla nejen výrazně aerodynamičtější, ale motor měl nyní výkon 90 PS místo 80 PS.
O kabrioletu se začalo uvažovat teprve poté, co si americký důstojník zadal objednávku. Byla k tomu použita karoserie, kterou již dříve vyvinula švýcarská konstrukční kancelář a která měla boční žábry, které se později staly pro značku Veritas tak typické. Právě tento vůz stojí před vámi. Jako zázrakem přežil téměř 40 let v původním stavu. Jako jeden ze dvou vyrobených kabrioletů značky Veritas tohoto typu je zcela výjimečnou raritou.
Mistrovským řemeslným výkonem je hliníková karoserie, která byla ručně tvarována na mřížové konstrukci z tenkých železných trubek. Boční žábry nejen zlepšovaly průtok chladicího vzduchu motorovým prostorem, ale byly také stylistickým prostředkem k oživení velké boční plochy, která v té době činila novátorské pontonové karoserie tak problematickými.
Všechny pozdější modely Veritas měly tento charakteristický rys. Stejně jako sportovní vůz, který pro BMW navrhl Ernst Loof a který byl nakonec odložen ve prospěch modelu 507. Celkem bylo vyrobeno pouze asi 80 vozů značky Veritas. Zřejmě žádná jiná automobilka nedosáhla s tak malou produkcí takové slávy jako Veritas v bezprostředním poválečném období.
Vůz měl pneumatiky 5,50x16, nádrž o objemu 80 litrů a spotřebu 13 l/100 km. Rozměry vozu se mi nepodařilo vypátrat.
Foto: Z.Patera Auta5P, Automuseum Melle 2026 + archiv Auta5P.