Piaggio Ape Calessino Editione Limitada, Itálie 2008

Vůz bez dveří, čtyřmístná tříkolka, motor vzadu a pohon zadních kol. Vznětový, vzduchem chlazený jednoválec (R1), rozvod OHC, objem 422 cm³, vrtání 83,0 mm, zdvih 78,8 mm, komprese 22,8, dva ventily/válec, vstřikování, bez přeplňování, výkon 6,2 kW (8,4 k) při 3800 ot/min, točivý moment 18 Nm při 2800 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 1920 mm, rozchod kol 0/1140 mm, vnější rozměry: délka 2940 mm, šířka 1465 mm, výška 1770 mm, pohotovostní hmotnost 530 kg, maximální rychlost 56 km/h. Vpředu podélný závěs a vinutá pružina, vzadu příčné závěsy a vinuté pružiny, přední brzda bubnová, zadní bubnové.

Model Ape Calessino (překlad: ape=včela, calessino=kočárek, vozík) vyráběla společnost Piaggioo ve své indické továrně, standardně se montoval uvedený naftový jednoválec. Tříkolka v retrostypu připomínala model Ape z padesátých let dvacátého století. Byla nabízena také jako elektromobil s dojezdem asi 75 km. Některé prameny uváděly odlišné rozměry.
Popis v Automuseum Melle uváděl: K šedesátému výročí od zahájení výroby modelu Ape byla v Indii vyrobena speciální série 999 kusů v retro stylu, z nichž se 200 dostalo do Německa. Vozidlo mělo jednoválcový naftový motor (diesel) Lombardini.
Další popis na tabuli u vozu: Ape je tříkolové motorové vozidlo, které od roku 1948 vyrábí společnost Plaggio a které se brzy stalo celosvětovým symbolem italské estetiky a designu. V poválečné Itálii představovala tříkolka levnou alternativu k dražším čtyřkolovým užitkovým vozidlům.
Základní myšlenkou bylo vyrobit v zemi ochuzené válkou dostupné vozidlo s nízkými výrobními náklady. Nejprve tak vznikl malý valník, později dodávka postavená na bázi skútru. Výsledkem byl motorový valník, respektive motorová dodávka. Koncepce prvních modelů vycházela z modelu Vespa, na který byla namontována nástavba. Z tohoto důvodu se nejprve rozšířil název VespaCar, který se ve francouzsky mluvících zemích používá dodnes. Od samého počátku měly modely Piaggio komerční funkci a byly přizpůsobeny potřebám firem a nezávislých živnostníků. Jediným modelem, který společnost Piaggio vyvinula pro přepravu osob ve zvláštních situacích s obzvláště efektivním účinkem, je Ape Calessino.
V článcích o užitkových a dopravních vozidlech se často používá označení „tuk-tuk“ vedle obrázku vozu Ape nebo se mylně vztahuje ke kultovnímu vozidlu značky Piaggio ze čtyřicátých let. Obě vozidla jsou sice tříkolová a jejich konstrukce je podobná, jejich funkce a hodnocení na mezinárodním trhu se však velmi liší.
Tuk Tuk je tříkolový motocykl s návěsem, který se v mnoha asijských městech používá jako taxi. Zejména v Bangkoku, kde se Tuk Tuk stal doslova turistickou ikonou. Název je poetický a vychází z typického zvuku motoru tohoto dopravního prostředku, který se objevil v padesátých letech a  následujícím desetiletí se prosadil. Tuk Tuk je motorizovaným nástupcem samloru (sam = tři, lor = kolo, v thajštině), jízdního kola s připojenou kabinou pro cestující.
Foto: Z.Patera Auta5P, Automuseum Melle 2026.