Bieber Maplex Buggy, NSR 1977

Vůz bez dveří, čtyřmístná buggy, motor vzadu a pohon zadních kol. Zážehový, vzduchem chlazený plochý čtyřválec (boxer, B4), rozvod OHV, objem 1285 cm³, vrtání 77,0 mm, zdvih 69,0 mm, komprese 7,5, dva ventily/válec, karburátor Solex, bez přeplňování, výkon 32 kW (44 koní) při 4100 ot/min, točivý moment 92 Nm při 3000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2127 mm, vnější rozměry: délka 3350 mm, šířka 1650 mm, výška 1450 mm, pohotovostní hmotnost 610 kg, maximální rychlost 120 km/h. Vpředu podélné závěsy a zkrutné tyče, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a zkrutné tyče, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Bugy s laminátovou karosérií na podvozku VW brouk. Vozy byly většinou stavěny jako kit cars. Rozměry modelu Maplex jsou pouze orientační, lišily se podle kol a příslušenství. Podlahová plošina VW byla zkrácena o 273 mm.
Popis v Museum Melle uváděl: Tato vozidla, původně navržená pro kalifornské duny, postavená na zkráceném podvozku Brouka, se v Evropě spíše využívala pro zábavu a předvádění. Tímto vozem se jedna autoškola snažila přilákat zákazníky.
Vedle vozu byla také tabulka s historií firmy Bieber: Společnost Buggy-Center Bieber KG měla své sídlo zpočátku na adrese Veilchenstraße 27 ve Wuppertalu. Zhruba v roce 1970 byla zahájena výroba automobilů. Značka se jmenovala Bieber. Od roku 1990 se společnost jmenovala Bieber Cabriolet GmbH a sídlila na adrese Bahnhofstraße 20 v Borkenu. Předmětem činnosti byla nyní přestavba uzavřených vozidel na kabriolety. Od poloviny roku 1991 sídlila společnost na adrese Landwehr 62 v Borkenu. V roce 1995 následovaly přestavby limuzín na kombi. Poslední záznam v automobilových katalozích pochází z modelového roku 1999.
V nabídce byly zpočátku buginy. První model nazvali Dingo. Později následovaly modely Maplex, Optimist a Speedster. Kromě toho byl k dispozici také Condor, otevřené vozidlo ve stylu 30. let minulého století. Základem vozidel byl podvozek VW Brouka, který byl u některých modelů zkrácen. O pohon se staral vzduchem chlazený čtyřválcový motor typu boxer. Hlavní součástí přestavbové sady pro Brouka byla velká plastová karoserie, která byla vyrobena ze sklolaminátu, většinou ručním lisováním. Typickým příslušenstvím buggy jsou velká kola na zadní nápravě a často i motor s vyšším výkonem. V USA patřil mezi první a nejúspěšnější modely Manx od Bruce Meyerse. Průkopníkem v Evropě se stala belgická společnost Apal.
Důležitým rozlišovacím znakem bugin je to, zda byl podvozek zkrácen, nebo zda „podlahová plošina Brouka“ zůstala beze změny. Zkrácené verze byly obratnější, lehčí a tužší. Zkušení řemeslníci však museli podlahu na vhodných místech rozříznout, zkrátit ji o asi 27,5 až 39 centimetrů a znovu svařit. V Německu museli řemeslníci vlastnit svářečský certifikát, aby vozidlo, na kterém pracovali, mohlo získat certifikát TÜV.
Foto: Z.Patera Auta5P, Automuseum Melle 2026.