Rapier Ten, Anglie 1939 (1935-1939)

Dvoudveřový dvoumístný roadster, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod DOHC, objem 1089 cm³, vrtání 62,0 mm, zdvih 90,0 mm, komprese 7,5, dva ventily/válec, dva karburátory SU, bez přeplňování, výkon 40 kW (55 koní) při 5400 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2540 mm, rozchod kol 1219/1219 mm, vnější rozměry: délka 3505 mm, šířka 1461 mm, pohotovostní hmotnost 865 kg, maximální rychlost 130 km/h, zrychlení na stovku za 22,0 s. Vpředu tuhá náprava a podélná listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Motor modelu Rapier navrhl Tim Ashcroft, podvozek navrhl Charles King. Vůz vyráběla Lagonda v letech 1934 až 1935. V roce 1935 výrobní práva odkoupil Tim Ashcroft, založil vlastní společnost Rapier Car a sportovní vůz nadále vyráběl do roku 1939. Lagonda podle Wikipedie postavila 470 vozů, pod značkou Rapier jich ale smontovali jen 46. Vůz měl litinový motor s moderním rozvodem DOHC (2xOHC), ten umožňovat na svou dobu vysoké otáčky. Automobil dostal čtyřstupňovou mechanickou planetovou převodovku ENV s předvolbou. Malou páčkou se předvolil převodový stupeň a ten se zařadil až po sešlápnutí a uvolnění spojkového pedálu. Prototyp (rok 1933) měl rozvor 2305 mm, sériové vozy jej měly prodloužen na 2508 mm. Protože sériový motor přesahoval objem třídy 1100 ccm, dostaly některé vozy motor s objemem zmenšeným na 1089 ccm, tento motor měl údajně i vystavený automobil.
Popis v muzeu uváděl: Společnost Lagonda založil Wilbur Gunn, který původně přišel z Ameriky do Anglie již před přelomem století, aby se stal operním pěvcem. Poté, co se po delší dobu vyráběly částečně velmi pokrokové osobní automobily, došlo na konci dvacátých let ke změně obchodní politiky a společnost se zaměřila na sportovní vozy vysoké kvality.
V roce 1933 chtěli sortiment automobilky doplnit malým vozem, u kterého však nemělo dojít ke snížení kvality. Výsledkem byl model Rapier, který vyvinul konstruktér Timothy Ashcroft. Prodával se pouze podvozek, karoserie dodávali různí karosáři. Bohužel se podvozky neprodávaly nijak zvlášť dobře, protože mnoho zákazníků tehdy, stejně jako dnes, zaměňovalo kvalitu za velikost. Plánovaná velká série 400 podvozků přesahovala finanční možnosti malé firmy Lagonda, takže po finanční reorganizaci převzal konstruktér Timothy Ashcroft všechna výrobní práva a stávající díly modelu Lagonda Rapier, založil vlastní firmu „Rapier Cars Ltd.“ a poté vyráběl modely Rapier až do roku 1939.
Náš vůz byl postaven na výstavním podvozku firmy Lagonda. V roce 1936 se výměnou značky na kapotě stal výstavním podvozkem firmy Rapier. V roce 1939 byl prodán a vybaven karosérií. Z toho vyplývá kuriozita, že náš vůz má dvě značky: Lagonda nebo Rapier a tři roky výroby: 1934, 1936, 1933 a každý je ale správně.
Hliníková karoserie byla vyrobena na zakázku pro pana Proveho z Watfordu. Zhotovila ji karosářská firma Kingston Garage. Mechanická brzdová soustava, použitá ve voze, může být nadřazena hydraulickým brzdám, a to jak co do účinnosti, tak i co do bezpečnosti. Je to, dá se říci, nejen dvouokruhová, ale čtyřokruhová brzda. Rapier byl prvním vozidlem s nově konstruovanými brzdami Girling, díky čemuž byl v té době autem s nejúčinnějšími brzdami na světě.
Vůz měl také planetovou převodovku s předvolbou, mezi motorem a převodovkou byla běžná suchá spojka. Ashcroft pomocí triku odstranil obtížnou vlastnost všech vozidel vybavených planetovou převodovkou, která spočívala v pomalém plížení vpřed při stání. Pomocí spouště se jednoduše vyřadila spojka na volnoběh. Používání takové převodovky je čistá radost. Můžete při stání i během jízdy libovolně pohybovat malou řadicí pákou, zvolený rychlostní stupeň se zařadí až poté, co se sešlápne a opět uvolní spojkový pedál. To v praxi znamená, že řadicí páku je třeba mít vždy v poloze pro převodový stupeň, který pravděpodobně použijete jako další. Samotné řazení pak proběhne bleskově pouhým sešlápnutím spojkového pedálu. Je pochopitelné, že právě závodníci třicátých let přísahali na převodovku s předvolbou Wilson. Pravděpodobně by se takové převodovky používaly i dnes, kdyby se nenašlo levnější řešení v podobě synchronizace převodových stupňů v běžné mechanické převodovce.
S výkonem 55 koní při 5400 ot/min měl Rapier motor s nejvyššími otáčkami ve své době, nejvíce se mu přiblížila 2,3 litrová Alfa Romeo s pouhými 4900 ot/min. Bugatti se u cestovních vozů nikdy neodvážil k tak vysokým otáčkám.
Nejkrásnější na tom však je, že tento vůz s dokonalou technikou plní svou službu zcela bez námitek, bez okázalosti a bez přetvářky. I dnes se mnoho vozů Rapier používá pro normální každodenní provoz. Dokonalost ve všech důležitých vlastnostech sportovního vozu zřejmě vedla k tomu, že z přibližně 400 vyrobených vozů jich stále existuje 313. To vedlo k založení klubu Rapier Register, který díky příkladnému servisu náhradních dílů zajišťuje, že žádný Rapier nemusí stát ladem kvůli chybějícím dílům.
Foto: Z.Patera Auta5P, Automuseum Melle 2026 + D.Ch. + Rapier Register.