Aero 1000, Československo 1933 (1932-1934)

Dvoudveřový 2+1 místný roadster, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový dvouválec (R2), dvoudobý motor, objem 998 cm³, vrtání 85,0 mm, zdvih 88,0 mm, komprese 5,2, karburátor Amal, bez přeplňování, výkon 19 kW (26 koní) při 3000 ot/min, mechanická třístupňová převodovka, rozvor náprav 2280 mm, rozchod kol 1050/1030 mm, vnější rozměry: délka 3250 mm, šířka 1270 mm, výška 1460 mm, pohotovostní hmotnost 540 kg, maximální rychlost 100 km/h. Vpředu tuhá náprava a podélná čtvrteliptická listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná čtvrteliptická listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Po typech Aero 500 a 662 přišel poslední malý vůz Aero, typ 1000, vyráběný v letech 1932 až 1934. Celkem postavili 236 vozů Aero 1000.
Popis v muzeu v Lučanech (2025) udával: V roce 1933 vyrukoval pražský výrobce Aero s novým automobilem, který byl mimo jiné velice úspěšný na závodních tratích. Podvozek vycházel z úspěšného a odzkoušeného typu Aero 662, byl osazen ocelovou samonosnou karoserií typu roadster a novým dvoutaktním dvouválcovým motorem o objemu 1000 ccm, který vznikl spojením dvou motorů Aero 500. Nový motor byl natolik dynamický, že díky němu získal vůz přezdívku „silniční štika“. Během let získal řadu předních umístění ve slavných soutěžích jako 1000 mil československých nebo Rallye Monte Carlo. Celkem bylo vyrobeno 236 vozů. Zajímavostí je, že roku 1934 vozy startovaly s pneumatikami firmy Baťa.
Země původu Československá republika, rok výroby 1933, dvoutaktní dvouválec 998 ccm, výkon 26 HP při 3000 ot./min, hmotnost 750 kg, maximální rychlost 95 až 100 km/h. Vůz zapůjčil Miroslav Krejza.
Stejný vůz byl také na výstavě Vavříny s vůní benzínu (2021), kde popis uváděl: 1933 Aero 20 HP
V letech 1931 až 1939 se českoslovenští jezdci každoročně zúčastňovali Rallye Monte Carlo, s jedinou výjimkou vždy s vozy domácí produkce. Výzvu obtížné lednové cesty zasněženou Evropou tehdy přijali méně známí sportovci i nejvýznamnější domácí závodníci: Zdeněk Pohl, Jindřich Knapp, Bohumil Turek, Vladimír Formánek nebo Antonín Vitvar. Pěkné dvanácté místo celkové klasifikace zde v roce 1932 obsadil Jiří Rechziegel s vozem Praga Alfa a o rok později dojel Hans Schreiber s malou Tatrou 57 do cíle v Monte Carlu dokonce jedenáctý. Nejúspěšnějším meziválečným československým jezdcem v Rallye Monte Carlo byl Bohumil Turek, který zde roku 1934 obsadil celkově deváté místo. Jel s vozem Aero 20 HP, typem i provedením shodným s vystaveným automobilem.
Sportovní automobil s kapalinou chlazeným dvoudobým dvouválcovým motorem umístěným podél za přední nápravou a s pohonem zadních kol. Zdvihový objem 998 cm³, výkon 19 kW (26 k), maximální rychlost 100 km/h. Výrobce: Aero - továrna letadel, Dr. Kabeš, Praha. Vůz zapůjčil Miroslav Krejza.
Zřejmě stejný vůz jsem vyfotil také na řadě starších akcí, kterých se s ním zúčastnila jeho tehdejší majitelka Jaroslava Brutarová z VCC Praha, propagátorka vozů Aero. Renovaci vozu provedl v roce 1985 Vladimír Borovička. Aerovka měla na motoru namontovánu sportovní hlavu s dvojitým zapalováním, novější karburátor a na výfuku byla klapka pro jeho otevření.
Majitelka vozu mi koncem října 2006 napsala:
Vážený pane Patera, já se na internetu teprve rozkoukávám, připravuji větší část obsahu stránek Veteran Car Club Praha. Když jsem přes Museum Bítov našla Váš katalog, tak mi to nedalo a musím Vám vyjádřit hluboký obdiv. Prohlédla jsem to co znám a mohu posoudit, je tam množství podrobností, nenašla jsem chybu. Jistě tomu věnujete obrovské množství času. Přeji mnoho úspěchů do další práce.
Jaroslava Brutarová
Na menších snímcích je vůz paní Brutarové na Autoshow Praha 2006 + 2004 a na Soutěži elegance Roztoky 2002. Paní Brutarová (* 1933) bohužel v dubnu 2025 zemřela. Čest její památce.
Foto: Z.Patera Auta5P, Automoto Museum Lučany 2025 + Vavříny 2021 + ...