Ferrari 250 GTO SWB Breadvan, Itálie 1962

Dvoudveřové dvoumístné kupé, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec (V12), rozvod OHC, objem 2953 cm³, vrtání 73,0 mm, zdvih 58,8 mm, komprese 9,7, dva ventily/válec, šest karburátorů Weber, bez přeplňování, výkon 221 kW (300 koní) při 7000 ot/min, točivý moment 272 Nm při 5500 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1354/1349 mm, pohotovostní hmotnost 910 kg, maximální rychlost 270 km/h, zrychlení na stovku za 6,2 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a vinuté pružiny, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy kotoučové, zadní kotoučové.

Starší model GT z roku 1961 (podvozek číslo 2819GT), který upravil Giotto Bizzarrini podle nových pravidel. Bizzarriniho najal hrabě Giovanni Volpi, aby mu postavil závodní vůz pro Scuderii Serenissima. Motor posunuli vzad, kupé snížili a odlehčili, karosérie dostala useknutou záď, kterou navrhl německý inženýr Wunibald Kamm (Kammova záď) už před druhou světovou válkou. Vůz byl na rovinkách rychlejší než tovární vozy Ferrari 250 GTO z roku 1962 a byl také asi o 65 kg lehčí.
Foto: Brian Snelson, Goodwood 2009.