Dnes jsou běžné vozy s plechovou karoserií, obvykle z ocelového nebo hliníkového plechu, a čím dál častěji se uplatňují různé plasty. V minulosti bylo hlavním konstrukčním materiálem karoserií dřevo. Dřevěné kostry se potahovaly plechem, případně kvalitní překližkou, textíliemi nebo koženkou. Dnes již jsou raritou například naše Velorexy s odnímatelným koženkovým potahem karoserie. Naprostým unikátem se však dnes zdají být AUTOMOBILY S PROUTĚNOU KAROSERIÍ. Nejedná se ale o žádný výstřelek pro pobavení. V době, kdy výroba automobilů plynule navázala na výrobu kočárů a povozů, bylo proutí běžnějším materiálem, než bychom si dnes mohli myslet.

Dodnes se dochoval Francouzský vůz HUGOT z roku 1897 s motorem o síle 3,5 HP pod sedadlem, která má celoproutěnou karoserii na kovovém rámu.
Zdroj: History of Motorcar, kniha Marka Matteuciho

Ve Spojených státech se proutěné karoserie hojne používaly. Dobové reklamy vyzdvihují jejich lehkost, pevnost a pohodlnost - díky schopnosti tlumit otřesy a vibrace.
Zdroj: Motor magazine 1906

Tento snímek z pozůstalosti nám ukazuje vozítko velmi podobné dětskému kočárku, ale je to automobil – má to motor. Snímek je z Detroitu z roku 1910 a dnes již vozidlo asi nikdo nedokáže identifikovat.
Zdroj: Jim McClain, Reminiscence magazine

Elektrické autíčko ELEKTRIQUETTE, kterých bylo vyrobeno 200 kusů v letech 1914 až 1915 v Los Angeles v Kalifornii. Byl používán ve filmových studiích a zábavním průmyslu. Například byl k zapůjčení za 1 dolar na hodinu na výstavě v San Diegu.
Zdroj: Weird Cars – John Gunnell

I novější vozy, které již vypadaly více jako auta, mívaly zadní část celoproutěnou. Příkladem uplatnění tohoto pružného materiálu je vůz GADABOUT model G z roku 1915.
Zdroj: Veteran Car Club of Great Britain

Velmi často se proutí používalo při výrobě motocyklových sidecarů – zde motocykl YALE z Toleda v Ohiu.

V Anglii se proutí uplatňovalo třeba na tříkolkách značky The ECONOMIC z let 1921 až 1922, ale i později u podobných vozidel.

Nemusíme však chodit tak daleko. I nám všem dobře známá firma Wartburg v německém Eisenachu vyráběla v roce 1898 automobil s dvouválcovým motorem pod sedadlem, který měl ratanové výplně karoserie na dřevěném rámu.
Zdroj: Collectors History of automobile – kniha Petra Robertse

Tento Citroen B2 z roku 1922, který byl údajně používán na Indických čajových plantážích, vlastní a používá angličan Lydon Yorke, který byl v roce 2001 vyhlášen nejexcentričtějším Angličanem. Zda je vůz původní - těžko soudit, protože tento člověk konstruuje stroje ještě mnohem bizardnější.
Zdroj: thisislocallondon.co.uk

Firma HANOMAG vyráběla v letech 1924 až 1929 levná lidová vozítka 2/10 PS "Kommissbrot", nazvaná podle tvaru, který připomínal tehdejší nejlacinější chleba – Komisárek. Také se jim hanlivě přezdívalo "uhlák". Při výrobě těchto vozů se šetřilo kde se dalo, vozy neměly diferenciál, většinou měly jen jedno nebo žádné světlo. Mezi téměř 16 000 vyrobenými vozy byly i vozy s pouhou kostrou karoserie nebo i holé podvozky určené na dodělání.
Různí lidé - různých profesí či řemesel si vozy dodělávali často po svém. Většina jich byla patrně nakonec opět plechových či dřevených, ale našli se i lidé - košíkáři, kteří udělali karoserie proutěné. Nejednalo se ale o ojedinělý výstřelek. Těchto vozů je ještě dnes několik. Prý se tehdy rozšířila říkanka - volně přeložena zněla - Trochu plech, trochu lak, hotový je Hanomag. No a z toho plyne - kdo měl proutí, nepotřeboval ani plech, ani lak a měl auto.
Kromě verzí pro dostavbu se sériově vozy dodávaly s plechovou karoserií jako dvoumístná "limuzína" i otevřený "tourer", či varianta "sport". Vyráběly se i verze pro berlínskou taxislužbu. To vše při rozvoru 1,9 metru, šířce 1,4 metru a délce 2,6 metru. Vozy měly jednoduchý rám s motorem vzadu, který bez diferenciálu poháněl zadní nápravu. Jednoválcový vodou chlazený zážehový motor v bloku s třírychlostní převodovkou měl dokonce luxusní zpátečku. Motor měl objem 499 ccm při vrtání 80 a zdvihu 100 mm, poskytoval výkon 10 koní při 2500 ot/min. Mechanické brzdy byly pouze na zadní kola. Vůz s plechovou karoserií "limuzína" vážil jen 370 kg. S "košíkářskou" karoserií byla autíčka ještě o hodně lehčí. Jak musela ale profukovat i při poměrně nízké nejvyšší dosahované rychlosti 60 km/h si ale jistě dokážete představit.
Foto: Rex Schneider, Cottbus, Německo
Poznámka: další snímky a popis vozu naleznete v Katalogu na stránce Hanomag.

Ale i vozy těch nejvěhlasnějších značek bývaly někdy zhotovovány s proutěnou karoserií. Na snímku je dodnes zachovaný vůz BUGATTI typ 46 z roku 1930, který byl za války v okupované Francii překarosován takto "košíkářsky" – prý ze strachu, aby plechový vůz nebyl zrekvírován měmeckou armádou. Vůz se sedadly 2+2 je dokonce lehčí a ještě rychlejší, říká se mu Riviera, nebo La Farbie a v 80tých letech býval k vidění na mnoha evropských Bugatti rallye. Nyní je údajně ve sbírce autoveteránů kdesi v Holandsku.
Foto: Jacob’s Bugatti pages

Po druhé světové válce se proutí v konstrukci automobilů vyskytuje jen okrajově. Firma Carrozzeria Ghia například překarosovala známý Fiat 600 na lázeňské vozítko určené pro Riviéru a prodávala jej pod označením FIAT JOLLY. Ze vzdušného proutí jsou zde pouze přední a zadní sedadla.

V současnosti je proutí používáno jen u vozidel stavěných pro pobavení či na zakázku a nebo se v rozvojových zemích auta proutím improvizovaně opravují. Příkladem kreativně využitého místního materiálu je tento CITROËN 2CV Sahara z Iránu.
Foto: Ian Marshall

Proutěné části aut se dnes staly doménou luxusních úprav aut, ale jsou již jen pouhou ozdobou. Již se nepoužívají pro svou vzdušnost, pevnost a schopnost tlumit otřesy. Například firma Radford and Wood at Pickett, proslulá luxusními úpravami vozů jako Rols Royce či Bentley upravila v 60tých letech Mini Moris bočními částmi karoserie potaženými proutím. Vlastnil jej například Peter Sellers. Už i nový současný Mini se objevil s boky s tradičními dřevenými laťkami. A proutí? To na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

Takže - pokud si chcete opravit, nebo jen upravit auto, tak za předpokladu, že vám nepůjde o zachování originálu, nýbrž o originalitu a neumíte ani svařovat, tmelit a spoustu dalších odborných prací, tak pilně trénujte pletení košíků. Až to budete umět, opatřete si dost proutí a pusťte se do svého auta. A nezapoměňte zaslat jeho fotku.

Autor článku: Tomáš Pavlíček (tbagr@c-box.cz).