|
Jméno Volga (česky Volha) je zeměpisné - označuje největší evropskou řeku, která protéká celým Ruskem a ústí
do Kaspického moře. Pro nás, motoristy, je to název sovětského automobilu, který se vyráběl od padesátých do
sedmdesátých let.
Těsně po válce se v SSSR, konkrétně v Gorkém, začíná vyrábět vůz M 20 známý pod jménem Poběda
Šlo o pokrokovou konstrukci, která byla silně inspirována americkými automobily konce 30. let. Samonosná
karoserie, tehdy luxusní výbava, ale motor stále spodový 2122 ccm. Počátkem 50. let výroba běží naplno,
ale konstruktéři začínají pracovat na jeho náhradě. Postupně vznikají první návrhy a konečně na jaře 1954 vyjíždí
dva prototypy vozu Gaz M21. Má novou karoserii, motor je silnější s modernějším rozvodem OHV. Prototypy prošly
celou řadou testů a v říjnu 1956 byla postavena první zkušební předvýrobní série. Koncem roku 1957 se naplno
rozbíhá výroba 1. série. Na první pohled ji poznáme podle vodorovné masky chladiče s kolečkem a hvězdičkou
uprostřed a jelenem na kapotě.
Karoserie vozidla je samonosná, jde o čtyřdveřový sedan. Má pět míst k sezení. Během dlouhé výroby
se samozřejmě vozidlo vylepšovalo, proto i na karoserii dochází ke změnám. První větší změny nastaly počátkem
roku 1959. Před chladičem mizí původní vodorovná maska s hvězdou a je nahrazena ozdobnou se svislými žebry. Mění
se světlomety, přední nárazník dostává nový tvar. Upravuje se přístrojová deska, běžně se montuje ostřikovač předního
okna.
Další změny přichází v roce 1962. Místo původního karburátoru K-22 I (spádového) se montuje
jednodušší K105. Původní karburátor měl proměnný difuser se čtyřmi ocelovými pružinami. Byl velmi choulostivý
na seřízení a bohužel často poruchový. Použitím nového karburátoru se zvyšuje výkon motoru (viz dále). Další změnou
je použití přední masky s hustším svislým žebrováním. Na předním nárazníku mizí svislé dorazy, mění se zavěšení
předních kol. Vozidlo dostává nové chromované ozdobné lišty a novou svítilnu poznávací značky. Z přístrojů se mění
spínací skříňka. Původní typ VK 21 B2 je nahrazen novým VK 21-L. V interiéru se mění čalounění
a koberce. Z kapoty se z bezpečnostních důvodů odstraňuje soška jelena.
Vozy Volha byly vybaveny třemi typy motorů. Měly různý stupeň komprese a výkon:
M 21A komprese 6,70 do roku 1962 výkon 70 koní, po roce 1962 75 koní
M 21D komprese 7,15 do roku 1962 výkon 75 koní, po roce 1962 80 koní
M 21 komprese 7,65 do roku 1962 výkon 80 koní, po roce 1962 85 koní
Zvětšený výkon byl dán novým karburátorem a také změnou časování ventilů. Motory se od sebe liší pouze výškou hlavy
válců a tím i délkou rozvodových tyček. Použití je záměnné, avšak je nutné vždy zachovat příslušné délky výše uvedených
tyček rozvodů. Hlava je označená mezi otvory svíčky 1. a 2. válce. Bez označení je nejmenší komprese 6,7.
D1 značí kompresi 7,15 a D kompresi 7,65. Motor je benzínový, řadový stojatý čtyřválec s rozvodem
OHV, chlazený kapalinou. Blok válců je odlit společně s horní částí klikové skříně z hliníkové slitiny. Válce
jsou z šedé litiny, klikový hřídel je uložen na pěti ložiskách. Na motor navazuje suchá, hydraulicky ovládaná,
jednokotoučová spojka.
Pod volantem je umístěna řadící páka, která složitými táhly přeřazuje převody v třístupňové převodovce se zpátečkou.
Z ní vychází kardan k rozvodovce zadní nápravy. Je dělený třemi klouby.
Zadní náprava je pevná, tuhá odpružená půleliptickými listovými pery. Hypoidní ozubení diferenciálu má stálý
stupeň převodu 1:4,55. Přední náprava je dělená. Kola jsou nezávisle zavěšena na lichoběžníkových ramenech.
Jsou odpérována vinutými pružinami. Tlumiče jsou vpředu i vzadu pákové, kapalinové s protiběžnými pístky. Řízení
je vyřešeno šnekem s dvojitou kladkou. Brzdy jsou kapalinové, jednookruhové bubnové. Ruční brzda působí na buben
umístěný za převodovkou na kardanu. Má signalizaci červeným světlem na přístrojové desce.
Do roku 1960 bylo používáno centrální mazání podvozku, později bylo nahrazeno samostatnými maznicemi. Podle ČSN byla
uváděna spotřeba 13 l/100 km. Palivo je čerpáno mechanickou benzínovou membránovou pumpou umístěnou u motoru.
Výrobní číslo je umístěno na štítku, který je umístěn na pravé straně pod kapotou motoru. Na motoru je na levé straně
bloku.
Vozy Volha se vyráběly v různých verzích a variantách. Dokonce v 1. sérii (1956 až 1958) byla použita
automatická převodovka, ale s tímto provedením jsem se osobně nesetkal. Měla mít označení Gaz M 21E a byla
určena pro export. Normální provedení pro export mělo označení M 21k. Vozy taxi M 21A, M 21T, TS apod.
Písmeno vždy značilo určení a výkon (typ) použitého motoru.
Pod označením Gaz M22 se vyráběl typ kombi (1962 až 1970). Část vozů byla dodávána v sanitním provedení. Dokonce
byla zkonstruována speciální verze s označením M23 (1962 až 1970). Vyráběla se maloseriově s nejvyšším stupněm
utajení. Byla určena pro jednotky KGB (státní bezpečnost). Vozy měly motor o výkonu 195 koní. Šlo o vidlicový
osmiválec obsahu 5530 ccm z typu GAZ 13 Čajka. Volhy musely mít zesílený podvozek a určitou zátěž
v kufru jako protiváhu těžkého motoru. Převodovka byla buď manuální nebo automatická. Navenek vypadala, kvůli
utajení, jako běžná M21.
Vozů Volha bylo vyrobeno ve třech sériích (1. série 1956 až listopad 1958, 2. série podzim 1958 až konec 1961
a třetí série od roku 1962 do 15. července 1970, kdy sjel v gorkovském závodě poslední vůz typu Gaz M 21)
celkem 638 875 kusů.
Poměrně hodně se jich dovezlo i do Československa. Sloužily jako taxi vozy, dále u VB, v národních
podnicích vozily soudruhy. Byly k mání i na volném trhu. Cena však byla podstatně vyšší než běžné vozy. Mimo
Tatry 603 se tehdy jednalo o nejluxusnější vůz na našem trhu. Používaly jej i soukromníci, např. Jan
Werich.
V současnosti existuje poměrně silná skupina majitelů GAZů M21. Pořádají srazy a akce, mají svůj web. Tyto stroje
si péči sběratelů plně zaslouží. Patří k historii motorismu nejen v bývalém SSSR, dále v bývalých zemích
budujících socialismus, ale i v zemích západní Evropy, kam se vyvážel.
Technická data:
výrobce: Gorkovský automobilní závod
typ: GAZ 21 Volga (Volha)
výroba v letech: 1956 až 1970
počet kusů: 638 875
motor: čtyřdobý, zážehový, řadový
počet válců: 4
vrtání: 92 mm
zdvih: 92 mm
objem: 2445 ccm
výkon: 70, 75 nebo 80 koní při 4000 ot/min
(podle typu motoru, viz výše)
celková délka: 4770 mm
celková šířka: 1800 mm
celková výška: 1620 mm
pohotovostní hmotnost: 1360 kg
celková hmotnost: 1756 kg
spojka: suchá jednokotoučová
převodovka: třístupňová
rozchod vpředu: 1410 mm
rozchod vzadu: 1420 mm
rozvor: 2700 mm
pneu: 6,70x15
max. rychlost: 130 km/h
spotřeba: 13,5 l/100 km
karburátor: K22
nádrž: 60 l benzinu
Autor: Mgr. Tomáš Kunštátský, Eurooldtimers.
GAZ M21 v katalogu Auta 5P:
| 
