Vůz AC Cobra patří bezpochyby mezi legendy automobilové historie. O jeho vznik se zasloužil Carroll Shelby z Texasu, který použil podvozek britského výrobce lehkých sportovních automobilů AC a do něj zasadil dle amerických tradic mohutný osmiválec. Firma AC vyráběla po druhé světové válce model Ace, který se účastnil okruhových závodů a zároveň vznikaly civilní verze. Poháněly je šestiválcové motory Bristol, později BMW a nakonec Ford. Prodejní čísla však nebyla nijak oslnivá, neboť konkurence byla v segmentu malých sportovních automobilů velká a ceny sériově vyráběných vozů Austin-Healey nebo Triumph byly nižší.

V roce 1961 byla požádána továrna AC Carrollem Shelbym o to, zda by bylo možné přepracovat model Ace tak, aby v něm mohl být použit motor V8. Pro továrnu AC to byla výzva a zároveň možnost, jak se vypořádat se slabým odbytem vlastních vozů. Nejprve se uvažovalo o motoru Chevrolet, ale kvůli konkurenci vlastnímu modelu Corvette vyjednávání nebylo úspěšné. Lepší přijetí čekalo u Fordu, neboť Ford toužil po voze, který by mohl konkurovat zmíněné Corvette. Ford měl navíc k dispozici nový small block V8, který se perfektně hodil pro účely malého sportovního vozu.

V továrně AC v Surrey postavili prototyp bez motoru a převodovky a poslali jej do USA ke Carrollu Shelbymu. Ten jej osadil osmiválcem Ford 260 o výkonu 325 HP a začal vůz testovat. A tak roku 1962 vyjel první vůz AC Cobra. Účastnil se různých výstav a předváděcách jízd. Aby vyvolali zdání, že se již rozběhla výroba, byl vůz na každou akci přestříkán jinou barvou. Automobil měl velmi dobré parametry. Dosahoval rychlosti až 246 km/h a zrychlení z 0 na 60 mph (96 km/h) za 4,2 vteřiny. V USA dostal vůz pojmenování Shelby Cobra (Shelby-Ford Cobra) a mimo USA jej označovali jako AC Cobra. Název Cobra vymyslel Carroll Shelby pravděpodobně podle zkušeností ze své závodnické kariéry, kdy se používaly lehké motory typu COpper-BRAzed (pájené mědí), či podle snu, který se mu zdál.

Mark I (1962-1963)
Prvních modelů Cobra Mark I s motorem o objemu 4,2 a 4,7 litru od Fordu se vyrobilo pouze 75, respektive 51 kusů. V roce 1962 změnil Alan Turner, hlavní konstruktér AC, přední část vozu a konstrukci řízení a odpružení. Rozšířena byla také mřížka chladiče a boční výstupy vzduchu kvůli zlepšení chlazení motoru. Vznikla tak nová řada Cobra Mark II.

Mark II (1963-1965)
V této verzi se vyrobilo 528 vozů. Cobry s motorem 4,7 litru dosahovaly rychlosti 222 km/h a zrychlit na 60 mph (96 km/h) jim trvalo 5,5 vteřiny. Váha se pohybovala těsně pod hranicí jedné tuny a spotřeba dosahovala v průměru 15 l/100km. Výroba trvala do léta roku 1965. Již v roce 1963 se však zdálo, že Cobra s listovými pery není schopná držet krok se soupeři. Caroll Shelby se pokusil vyřešit tento problém jednoduše zabudováním většího motoru, což se však ukázalo jako nepoužitelné řešení. Vůz se takřka nedal uřídit. Bylo nutné zahájit vývoj nového šasi.

Mark III (1965-1969)
Nová generace vznikala za spolupráce s Fordem v Detroitu. Bylo využito vinutých pružin a tlustších trubek (4 palcové místo 3 palcových), aby bylo dosaženo potřebné tuhosti. Karoserie byla rozšířena a rozšířily se také podběhy kol. Byly použity také nové motory se znatelně vyšším výkonem. Šlo o sedmilitrový osmiválec od Fordu s výkonem 317 kW (Ford 427 engine), díky němuž dokázala Cobra uhánět rychlostí 262 km/h a závodní verze s výkonem 362 kW dosahovaly dokonce rychlosti 290 km/h. Váha se zvýšila zhruba o 50 kg na 1044 kg s prázdnou nádrží oproti minulé verzi. Tato nová generace vyjela na silnice v lednu 1965, avšak velký úspěch se nedostavil. Prodeje nešly tak, jak bylo plánováno a kvůli snížení nákladů byla nakonec většina vozů vybavena levnějším motorem Ford 428 s menším vrtáním o shodném objemu 7 litrů. V letech 1965 a 1966 se prodalo kolem 300 vozů včetně závodních verzí. V Evropě bylo prodáno 27 vozů s menším small block motorem.

Závodní verze byly úspěšné v mnoha týmech, převážně na kratších amerických okruzích. Na delších tratích jim ale chyběla lepší aerodynamika. Carroll Shelby byl závodník tělem i duší, takže začal hledat řešení. Tím se nakonec ukázala karoserie typu GT na podvozku klasické Cobry. Návrhu se chopil designér Peter Brock a na podzim roku 1963 začal pracovat na návrhu. Již v únoru následujícího roku probíhaly testy, které dokázaly, že s aerodynamickou karoserií dokáže Cobra konkurovat ostatním vozům i na delších tratích. Jak se později ukázalo, dokázala je porážet dokonce rozdílem třídy. Při 24 h Le Mans v roce 1964 byly vozy Cobra natolik rychlé, že dokázaly konkurovat i kategorii prototypů a konkurenční vozy Ferrari 250 GTO nechaly daleko za sebou. V roce 1965 dosáhly vozy Cobra titulu v kategorii GT, když vyhrály 8 z 10 závodů v sezóně. Tyto vozy jsou dnes jedny z nejcennějších modelů Cobra s cenou kolem 1 milionu dolarů.

Továrně zbylo také 31 neprodaných závodních verzí, a tak se upravily pro silniční použití a byly označeny jako S/C (Super Competition) verze. Z těch jsou dnes ceněné sběratelské kousky s cenou až 1,5 mil. dolarů. Zajímavostí je, že Carroll Shelby si nechal první z těchto vozů, označený CSX3015 pro osobní použití a účastnil se s ním tzv. „Cannonbal“ závodů skrz Nevadu. Tento sběratelský kousek byl vydražen v roce 2007 za 5 milionů dolarů.

Počet vozů typu Cobra 427 se nakonec zastavil na čísle 348. Replik těchto vozů však jezdí po světě mnohem více. Začaly vznikat na začátku osmdesátých let ze zbylých dílů a zároveň se vyráběly nové, neboť poptávka po voze byla velmi silná. Největší zájem byl o verzi S/C, která vyjížděla jako replika s číslem šasi CSX4000 a výše. Koncem osmdesátých let obnovila malosériovou výrobu také společnost AC modelem Mark IV.

Vozy Cobra patří bezpochyby ke klenotům automobilové historie, o čemž svědčí i uvedení jejich stvořitele, Carrolla Shelbyho do automobilové síně slávy.

Původní text: Jan Matoušek, Eurooldtimers. Mírně upraveno, poopraveno a doplněno podle dalších zdrojů.