Po vozech Škoda 1000/1100 MB (1964-1969) a 100/110 (1969-1977) zahájila Škodovka v roce 1976 výrobu poslední řady vozů s motorem vzadu, typů 105 a 120. Vozy dostaly novou karosérii a motor dostal nový klikový hřídel s delším zdvihem, takže se zvětšil jeho objem. Byly zavedeny nové dvoustupňové karburátory, chladič se přestěhoval do přídě, palivová nádrž byla přemístěna do bezpečnějšího místa pod zadní sedadla. První vozy měly čtrnáctipalcová kola, v roce 1979 se přešlo na menší třináctipalcové ráfky, čímž byl nepatrně zvětšen rozchod kol.
Zásadní modernizací vozy Škoda 105/120 prošly v roce 1983, kdy byly rozšířeny obě nápravy, vůz dostal plastové nárazníky, faceliftem prošla maska, přední i zadní světlomety a vůz prošel dalšími úpravami. Původní vozy dostaly lidovou přeznívku "užovka", nové modely vyly označovány jako model "M". Emko mělo lepší jízdní vlastnosti, zlepšila se především stabilita při průjezdu zatáčkou. Přetáčivost, typická pro vozy s motorem vzadu, zůstala, ale "zadek ustřelil" až při vyšší rychlosti. Také citlivost na boční vítr byla poměrně značná. Jedinou výhodou (proti vozům klasické koncepce nebo s předním pohonem) byly lepší trakční vlastnosti v zimě na sněhu, pokud měl vůz dobré pneumatiky. Vozy Škoda 105 se vyráběly do roku 1987, modely s větším motorem až do roku 1990.
Stopětka byla vyráběna v provedeních 105 S ("Standard"), L ("De Luxe"), GL ("Grand Luxe") a SP (dvoumístný "montážní" vůz bez zadních sedadel). Motor o výkonu 46 koní poskytoval vozu jen podprůměrnou dynamiku. V každém větším stoupání bylo třeba řadit na trojku, zatímco stodvacítka stejný kopeček zvládala s velkou rezervou na čtyřku. Také předjíždění pomalejšího vozidla byla velmi riskantní akce, výkonová rezerva neexistovala (byla veškerá žádná). Pro poklidnou sváteční jízdu mohl vůz některým jedincům vyhovovat. Kladem stopětky byla relativně nízká cena, zvláště v provedení S=standard.
Za své řidičské praxe jsem řídil několik vozů typu Škoda 105, vesměs v době, kdy se ješte vyráběly. Všechny z nich se vyznačovaly pomalou akcelerací, zrychlení z nuly na stovku trvalo hodně přes 30 vteřin. Vozy měly také poměrně nízkou maximální rychlost a trpěly již uvedenou neschopností předjet cokoli jiného. Byl problém předjet i rychleji jedoucího Trabanta.
Některé z vozů Škoda 105/120 trpěly "vařením" chladicí kapaliny. Jedna vypůjčená stopětka, se kterou jsem jel, se chovala tímto způsobem: Po ujetí cca 2 km se začala vařit chladicí kapalina. Bylo třeba zastavit, otevřít odvzdušňovací ventil na vedení chladicí kapaliny v předním zavazadlovém prostoru, chvíli počkat a pak uvedený ventil zavřít. Pak již vůz jel v pohodě a motor nevařil. Podotýkám, že podobné závady se projevovaly již u nových vozů, někdy ještě během záruční doby. Kamarádovi, který si kupoval někdy kolem roku 1987 novou Škodovku řady 105/120, chyběla na novém voze po provedení "předprodejního servisu a kontroly vozu" většina šroubů upevnění přední nápravy ke karosérii, takže náprava za jízdy klepala a hrozila odpadnutím.
Vozy Škoda 105/120 měly zajímavě řešené zavazadlové prostory. Byly dva. Ten přední měl do strany odklápěcí víko (panty byly na levé stravě vozu). Přední zavazadlový prostor měl sice menší plochu než u předchozích typů 100/110, ale byl hlubší. Menší zadní zavazadlový prostor byl za odklopnými opěradly zadních sedadel. U posledního provedení do něj zasahovala plastová stříňka akumulátoru (karosérie byla univezální i pro typy s "vlečenou" zadní nápravou, jejíž rameno bylo v místě původního uložení akumulátoru pod podlážkou zadního zavazadlového prostoru). Menší prostory pod sedáky zadních sedadel (použitelné u Škody 100/110 například pro uložení nářadí) byly u řady 105/120 zrušeny, v jejich místě byla palivová nádrž.
Vozy Škoda 105/120 přišly na trh v době, kdy již téměř žádné automobilky nepoužívaly koncepci "vše vzadu". Výroba vozů Fiat 850, Hillman Imp, NSU 1000/1200, Renault 8, Volkswagen 412 a dalších již byla minulostí, dobíhala ještě výroba posledních typů řady Simca 1000. Většina výrobců používala klasickou koncepci (Ford, Opel aj.), další již přešli na přední pohon (Fiat, Renault aj.). Vozy Škoda 105/120 sice měly době odpovídající vzhled, ale koncepce vozu s motorem vzadu pro rodinné auto již byla dávno překonána. Automobily Škoda se vyvážely i do západní Evropy, ve větším množství do Anglie, Belgie a Dánska. V těchto zemích jste mohli potkat nejčastěji ze škodovek právě vůz Škoda 105, protože to byl nejlevnější vůz na trhu. I automobily jako Fiat 126 nebo Citroën 2CV byly dražší.