Co jsem testoval:
testované auto
Peugeot 108 1.2 PureTech 82 Top!


Máte doma starší Autokatalog a nevíte co s ním?

chrpa-pa.cz
Blog o všem, co by Vás mohlo zajímat.

auta5p.eu  
Auta5P  
ZA VOLANTEM
návrat  

logo

Renault 16 (1968)

Na ženevském autosalonu na jaře 1965 představila francouzská automobilka Renault nový vůz střední třídy, model s číslem 16. Vůz byl posléze oceněn prestižním titulem vůz roku 1965 (některé prameny uvádějí vůz roku 1966, podle metodiky zavedené v roce 1977). Renault 16 se vyznačoval na svou dobu velmi moderní prostornou karosérií se šikmou výklopnou zádí. Byl tedy pětidveřový a tehdy tento druh karosérie nazývali polokombi, později zavedli pojem hatchback. Renault 16 je možno považovat za vzor všech pozdějších hatchbacků. Vůz měl vpředu za přední nápravou čtyřválcovou patnáctistovku, která poháněla přední kola, čtyřstupňová převodovka byla před přední nápravou. Motor měl uzavřený chladicí systém s expanzní nádobou (škodovky jej dostaly až v roce 1976) a elektrický proud dodával alternátor (evropská premiéra, tehdy se běžně používalo dynamo). Typickým stylistickým prvkem "šestnáctky" byly zvýšené boční okraje střechy, opatřené ozdobnými lištami, procházejícími od předního okna až k zadním koncovým světlům. Z vozu byl dobrý výhled všemi směry, měl šest bočních oken a velkou zasklenou plochu.

Pod kapotou měl Renault 16 původně motor s objemem 1470 cm³ a výkonem 55 koní (podle normy DIN, podle normy SAE to bylo 63 koní). Výrobce udával maximální rychlost 142 km/h, zrychlení na stovku za 18 s a pevný kilometr za 38,9 s. Dobový test švýcarského časopisu Automobil Revue uváděl maximum 145 km/h, zrychlení na stovku za 19,1 s a kilometr s pevným startem za 38,7 s. Od léta 1970 byl objem základního motoru zvýšen na 1565 cm³ a výkon stoupl na 67 koní. Stejný motor dostal už v roce 1968 model R 16 TS, měl ale výkon 83 koní. V roce 1973 uvedli špičkový model R 16 TX se čtyřválcem 1647 cm³ o výkonu 93 koní a s pětistupňovou převodovkou.

Na chomutovském srazu historických vozidel 2018 mi nabídl pan Petr Špička, pravidelný účastník srazu a majitel historického vozu Renault 16 z roku 1968, možnost svezení se s jeho vozem. Koncem června 2018 jsem mu zavolal a on přijel do Chomutova. Za možnost zkusit si řízení jeho vozu mu patří moje velké poděkování.

Zkušební jízda měřila přibližně 25 km a za volantem vozu jsem se dostal o padesát let zpět do historie. Řízení vozu bylo poplatné době, kdy jej vyráběli. Proti dnešním vozům měl Renault 16 velký tenký věnec volantu, řízení bez posilovače, řazení pod volantem, brzdy bez posilovače a plynový pedál šel poměrně ztuha. Z vozu byl dobrý výhled všemi směry, sloupky byly tenké a výhledu téměř nebránily. Na vše jsem si musel zvykat, za volant se muselo pořádně zabrat a také na sešlápnutí brzdového pedálu bylo třeba vynaložit podstatně více energie než u vozů s posilovačem brzd. Vůz měl měkká pohodlná sedadla, sedělo se jako v křesle, bezpečností pásy byly pevné (ne samonavíjecí), ruční brzda se nacházela pod přístrojovou deskou, na podlaze vedle spojky byla šlapací pumpička ostřikovačů čelního skla. Občas se mi pletla krátká páčka ukazatelů směru s delší páčkou ovládání světel pod ní. Tachometr byl přehledný, umístěný pod volantem vlevo. Vpravo vedle něj bylo prázdno a pod dělicí lištou byly dva titěrné ukazatele: stav paliva a voltmetr. Po přístojové desce bylo ještě nepravidelně rozmístěno několik kontrolek. Renault měl měkké pérování, při zatáčení se hodně nakláněl a sedadla postrádala boční vedení. Překvapil mne poměrně malý hluk, u vozu tohoto stáří bych očekával podstatně vyšší. Měkké pérování dobře pohlcovalo nerovnosti našich "kvalitních" silnic. Majitel si postavil tento vůz ze tří vraků a zamontoval do něj pětistupňovou převodovku, takže se s ním dalo jet bez problému i po dálnici bez vyššího hluku a nadměrné spotřeby. Otáčkoměr standardní R16 postrádala, řadilo se podle sluchu.

Vůz měl dostatek vnitřního prostoru, jak co do šířky, tak i do výšky. Dobře přístupný zavazadlový prostor měl více než dostatečný objem, který se dal ještě zvětšit posunutím, sklopením nebo dokonce vyjmutím zadních sedadel. Pod zavazadlovým prostorem byla padesátilitrová nádrž. Náhradní kolo, hever a nářadí byly pod přední kapotou před motorem, takže vzadu nepřekážely a v případě defektu nebylo třeba vyndavat obsah zavazadlového prostoru.

Vůz měl všechna kola nezávisle zavěšena a odpružena zkrutnými tyčemi. Vpředu byly podélné a vzadu příčné přes celou šířku vozu a protože byly uloženy za sebou, bylo levé zadní kolo posunuto proti pravému o 67 mm více vzad. Jak už jsem zmínil, pérování bylo velmi měkké. Nezatížený vůz měl celkovou výšku 1455 mm, při plném zatížení (400 kg) se zmenšila na 1360 mm, tedy o 9,5 cm! Podle majitele měl vůz při rozumné jízdě spotřebu do 7,5 l/100 km, náročný dobový test Automobil Revue uváděl 8,5 až 11,5 litru na 100 km.

Za zhoršených adhezních podmínek mohl mít automobil problém s méně zatíženou přední poháněnou nápravou, výrobce to doháněl umístěním akumulátoru a rezervního kola co nejvíce dopředu, i tak ale bylo před motorem dost nevyužitého prostoru. Chladič byl hodně daleko od motoru a proto měl elektrický ventilátor.

Automobily Renault 16 vyráběla francouzská státní automobilka Renault v letech 1965 až 1980 a celkem jich postavili 1,85 miliónu. V menších počtech je dováželi také do tehdejšího Československa, kde se prodávaly jen v Tuzexu, pouze v roce 1974 jich stovka přišla do Mototechny. Celkem se do Československa dostalo něco přes dvě tisícovky těchto na svou dobu velmi moderních a pohodlných vozů.

Závěrem: ve své době nejvyšší model v nabídce Renaultu. Vůz moderní koncepce, oceněný při uvedení na trh titulem "vůz roku". Byl tichý, měl pohodlný a dostatečně prostorný variabilní interiér. Z vozu byl dobrý výhled, automobil měl měkké pérování, dostatečnou dynamiku a přijatelnou spotřebu. Předobraz většiny dnešních hatchbacků. S R16 se dalo pohodlně cestovat i na delší vzdálenosti, téměř jako "v pojízdném obýváku". Na "řezání" zatáček ale vůz stavěn nebyl. V dobách Československa to byl luxusní vůz pro "horních deset tisíc".

Na uvedených fotografiích je testovaný automobil. Většinu snímků jsem pořídil na chomutovských srazech historických vozidel v letech 2014 až 2018. Fotky jsem, jako vždy ručně upravil, doplnil technickým popisem a několika dalšími postřehy a poznatky.

auto auto auto auto auto

  © AUTA 5P nahoru