Zde může být vaše reklama

Ušetřete na pojištění auta! Pomůže Vám srovnání na ePojisteni.

Máte doma starší Autokatalog a nevíte co s ním?

Autobazar 123auta.cz nabízí prověřené vozy se slevou až 15 000 Kč.

Najděte si nejlevnější povinné ručení na Porovnej24.cz.

Přečtěte si recenzi Škody Kodiaq, novinky na českém trhu s automobily a porovnejte její kvality s konkurenčními SUV.

auta5p.eu  
Auta5P  
ZA VOLANTEM návrat  
nic
logo Vectra

Opel Vectra 2.5 V6 CDX (1997)

Vůz Opel Vectra druhé generace (Vectra B) byl představen v roce 1995. Dodával se jako čtyřdveřový sedan, pětidveřový hatchback nebo pětidveřové prostorné kombi. Paralelně byl vyráběn také v Anglii jako Vauxhall Vectra. Dodávaly se benzínové motory od 1.6 po 2.5 a také naftový přeplňovaný motor. Vectra se vyznačovala aerodynamicky propracovanou karosérií se součinitelem čelního odporu vzduchu cx pouze 0,28. To byla nejnižší hodnota u vozů střední třídy, kam model Vectra patřil. Vůz byl bez podstatnějších změn vyráběn do roku 1999, kdy pro modelový rok 2000 prošel mírným faceliftem. Dostal nové světlomety, nárazníky a chromovaný rámeček masky chladiče. Výroba Vectry druhé generace skončila roku 2002, kdy přišel její nástupce.

Automobil Opel Vectra (rok výroby 1997) jsem používal od 1. června 2001, kdy byl v Praze zakoupen, do počátku prosince 2008, kdy jsem jej prodal.

Výbava: Model Vectra V6 CDX byl nejvýkonnější a nejlépe vybavenou verzí modelové řady Vectra. Výbava CDX obsahovala kola z lehkých slitin, airbag řidiče a spolujezdce, dva boční airbagy, alarm, imobilizér, centrální zamykání na dálkové ovládání, dělená zadní sedadla, elektricky ovládaná všechna okna, automatickou klimatizaci, mlhovky, palubní počítač, tempomat, posilovač řízení, rádio s přehrávačem CD, výškově stavitelné sedadlo řidiče, elektricky vyhřívaná a ovládaná zrcátka, ABS (zařízení proti blokování brzd při silném brzdění), TC (zařízení omezující prokluz kol při akceleraci) atd. Do maximální výbavy, která byla dodávána za příplatek chyběly pouze sedačky v kůži a vyhřívání sedadel.

Palubní počítač ukazoval na multifunkčním displeji vždy jednu z postupně volitelných možností: okamžitou nebo průměrnou spotřebu, průměrnou rychlost, dojezd, vnější teplotu nebo stopky. Navíc sloužil jako displej autorádia a upozorňoval na nedostatek provozních náplní nebo nesvítící žárovky světlometů a brzdových svítilen.

Postřehy z provozu: dostatečně výkonný motor a dobře aerodynamicky řešená karosérie poskytovaly vozu jízdní výkony, kterých před několika lety nedosahovaly ani výkonnější sportovní vozy. Pevnější a těžší karosérie mírně zhoršila zrychlení proti předchozím modelům řady Vectra "A", které byly lehčí.

Vůz měl slušné jízdní vlastnosti, motor byl dostatečně odhlučněn a zvuk šestiválce V6 nebyl nepříjemný ani při maximálních otáčkách. Aerodynamický hluk byl poměrně malý a začínal se zvyšovat až při rychlostech kolem 200 km/h, nad touho hranicí začínal být nepříjemný. Také při silném bočním větru docházelo ke zvýšení aerodynamického hluku, zde již při rychlostech kolem 130 km/h. Vůz bez problému dosahoval výrobcem uvedené maximální rychlosti 230 km/h, při mírném klesání i více (na tříproudé německé dálnici jsem jel i přes 240 km/h). Vzhledem k poměrně vysokému výkonu (170 koní) bylo možno dosáhnout maximální akcelerace (zrychlení na stovku za 8,5 vteřiny) pouze při vypnutém TC, kdy přední poháněná kola silně prokluzovala na první i druhý rychlostní stupeň. Po zapnutí TC se zrychlení částečně zhoršilo. Na první dva rychlostní stupně se motor po sešlápnutí plynu velmi rychle dostal do maximálních otáček a omezovač vypnul zapalování. Při silném brzdění začalo působit ABS a pedál brzdy pumpoval. Brzdy i podvozek byly odpovídající výkonu motoru. Při rychlém nájezdu do zatáčky byl vůz mírně nedotáčivý, po překročení meze adheze mohl přejít až do přetáčivosti. Při normální rychlosti se choval téměř neutrálně. Celkově lze označit jízdní vlastnosti za dobré. Citlivost na boční vítr nebyla pozorovatelná. Vůz měl pohodlná anatomicky tvarovaná sedadla a ani dlouhá jízda řidiče ani spolujezdce příliš neunavila. Navíc při delších jízdách bylo možno sundat nohu z plynu a nedržet ji ve strnulé poloze, plyn mohl být ovládán tempomatem (ten umožňoval plyn přidávat i ubírat). Prostor na zadních sedadlech byl dostatečný (větší než například u Škody Octavia, BMW řady 3 a dalších vozů střední třídy), zavazadlový prostor s objemem přes 500 litrů byl více než dostatečný. Pérování bylo přiměřené, ani příliš měkké, ani tvrdé. Letní pneumatiky Barum, kterými byl zakoupený vůz vybaven, byly bezproblémové na suché vozovce, ale při dešti na mokré vozovce postrádaly dostatečnou přilnavost. Po jejich výměně za pneu Matador se jízdní vlastnosti na mokru značně zlepšily. Po ojetí pneumatik Matador jsem zakoupil letní pneu Kléber. Pro zimní provoz byly používány "jeté" pneumatiky Pirelli. Spotřeba vozu se při jízdě po městě a na krátké vzdálenosti pohybovala kolem 10 l/100 km, na delší vzdálenosti i při ostřejší jízdě klesala pod tuto hranici.

Vůz neměl ostřikovače světlometů. Volant byl pevný bez možnosti seřízení (bylo zavedeno až v následujícím modelovém roce), tuto nevýhodu odstraňovalo všestranně seřiditelné sedadlo řidiče. Přes mohutný střed volantu se zabudovaným airbagem byl horší výhled na přístrojovou desku, zvláště na počítadlo ujetých kilometrů a při natočení volantu na většinu kontrolek. Nezvykle působila jediná kontrolka ukazatelů směru, většina automobilů byla vybavena dvěma samostatnými kontrolkani, pro každý směr jednou. Přestože se jednalo o klasický sedan, bylo by dobré vůz vybavit stěračem zadního okna. Pokud vůz zastavil za deště nebo sněžení, silně skloněné zadní okno bylo za chvíli téměř neprůhledné. Zadní stěrač byl ale montován pouze na pětidveřové verze.

Závady a opravy: Vůz byl zakoupen ojetý, měl najeto 120 000 km. Po jeho koupi byl vyměněn částečně nefunkční informační displej (řada bodů nesvítila) a byl přetěsněn motor, ze kterého mírně unikal olej (celkem vyšly počáteční opravy asi na 25 000 Kč). Během provozu pak musela být naplněna klimatizace (po zimě přestala chladit). Později byla vyměněna část zavěšení levého předního kola (klepalo a vrzalo). Byl vyměněn také výfuk, který prorezavěl. Po ujetí asi 150 000 km přestal motor táhnout, bylo třeba vyměnit kabely ke svíčkám (s výměnou svíček něco přes 10 000 Kč). Po 225 000 km odešla do věčných lovišť baterie, vůz nešel nastartovat. Po 228 000 km dostal vůz nové všechny pružiny a tlumiče. Obě přední pružiny a také levá zadní pružina byly prasklé - první oprava mimo autorizovaný servis vyšla na cca 17 000 Kč a byla podstatně levnější než v autorizovaném servisu Opel. Došlo také na výměny prasklých žárovek hlavních světlometů, jejichž výměna byla pro naprostou nepřístupnost amatérsky téměř neproveditelná. Naopak žárovky v zadních světlech (postupně měněny prasklé žárovky brzd, blinkrů i obrysových světel) jsou přístupné dobře. Velkou výhodou je samočinná kontrola žárovek palubním počítačem vozu. Pokud je některá vadná, displej hlásí typ nefunkčního světla. Nehlídal však žárovky ukazatelů směru.

Podle servisní knížky procházel vůz pravidelně každých 15 000 km servisní prohlídkou v autorizovaném servisu. Každých 60 000 km byly měněny rozvody (podle doporučení výrobce). Jen poslední opravy, kdy měl vůz najeto už více než 200 000 km, byly prováděny v neautorizovaném servisu (ceny byly asi poloviční, kvalita stejná).

   

  © AUTA 5P nahoru