|
Na jaře 2009 uvedl Hyundai na trh nový SUV model, označený ix35, který nahradil starší typ Tuscon. Pro Evropu
vyráběli model ix35 na Moravě v továrně v Nošovicích. Na podzim 2013 přišla mírně inovovvaná verze.
Facelifovaný ix35 dostal nové přední světlomety s LED denními světly, svítivé diody byly zabudovány také
do zadních světlometů a do blinkrů v bočních zrcátkách. Mírně se obměnila nabídka motorů a některé verze
dostaly systém Flex Steer (tři úrovně nastavení řízení: normal, komfort a sport). V nabídce byly dva
benzínové a dva naftové motory. Menší benzínový 1.6 GDI/99 kW dodávali pouze s pohonem předních
kol a šestistupňovou manuální převodovkou. Větší čtyřválec 2.0 GDI/122 kW mohl mít pohon předních
nebo všech kol a také šestistupňový automat. Nabídka naftových motorů začínala verzí 1.7 CRDi/85 kW,
opět pouze s pohonem předních kol a mechanickou šestistupňovou převodovkou. Větší turbodiesel 2.0 CRDi
nabízeli pouze s pohonem všech kol, výkonem 100 nebo 135 kW a manuální nebo automatickou převodovkou.
Všechny převodovky byly šestistupňové. Základní cena vozu podle motoru a výbavy byla od 480 do 685 000 Kč.
V dubnu 2014 jsem narazil na nabídku akce "Kvalita Hyundai vítězí". V rámci této akce nabízeli zapůjčení
vozů i30 Combi nebo ix35 na několikadenní zkušební jízdu. Vybral jsem si model ix35 a na akci se přihlásil.
Po pár týdnech se mi ozvali a já si na začátek května rezervoval uvedený vůz. Problém nastal poté, co do půjčeného
vozu s naftovým motorem jedna paní načerpala benzín. Vůz musel na opravu a termín výpůjčky se posunul. Nakonec
mi vůz půjčili na první květnový víkend, od pátku odpoledne do pondělního rána. Byl to černý ix35 s naftovým
motorem 2.0 CRDi/100 kW, tedy 136 koní, šestistupňovou mechanickou převodovkou a pohonem všech čtyř
kol.
Po sepsání smluvy o zapůjčení, zaplacení vratné zálohy 5000 Kč a krátkém seznámení s vozem jsem
mohl vyrazit na víkend. Omezením bylo jen, že se s vozem nesmí najet denně víc než 50 km, takže jsem směl
ujet jen asi 200 km. Za volantem jsem vyzkoušel silnici pro motorová vozidla, silnice první a druhé třídy
včetně horských silniček v Krušných horách a jednu krátkou polní cestu do a ze strmého kopce.
Byl to první vůz SUV, se kterým jsem jel delší cestu a v SUV je řada věcí jiná, než v běžném osobním
autě. Nastupování je náročnější, do vozu se musíte "vyšplhat". Při nastupování i vystupování zaručeně otřete
kalhotami špínu z prahů. Sedí se vysoko a prostoru je ve voze více hlavně na výšku. Při vyšším posazu je ale
lepší rozhled po krajině i silnici. Vůz je těžší a má podstatně horší aerodynamiku, takže na stejné zrychlení
jako běžný osobní vůz potřebuje vyšší výkon a také jeho spotřeba bude vyšší.
Výše zmíněný odstavec platí i pro testovaný vůz. Ten měl velmi solidní výbavu, jako automatickou duální klimatizaci,
kožená vyhřívaná sedadla, vyhřívaný volant, tempomat, všechna okna elektricky ovládaná, couvací senzory, možnost vypnutí
ESP. Další výbava byla daná charakterem vozu: uzamykání mezinápravového diferenciálu nebo asistent sjíždění ze svahu
(brzdí auto i na neutrál). Sedadla se nastavovala ručně a chvíli mi trvalo, než jsem nalezl správnou polohu pro volant
a sedadlo řidiče, tak aby se mi pohodlně řídilo a abych přes mohutný volant viděl na všechny přístroje. Elektrické
seřizování sedadel bylo za příplatek. Autorádio, palubní počítač a tempomat měly ovládání na volantu. Ovládací prvky
stahování oken a nastavování zrcátek bylo na dveřích. Na dveřích řidiče bylo také tlačítko na sklopení vnějších zrcátek.
Pokud jste je sklopili, museli jste si je zase tlačítkem odklopit (žádná automatika po nastartování nebo vypnutí motoru).
Testovaný vůz neměl navigaci a tak jsem místo ní použil svůj mobil Nokia Lumia 520. Do cíle mne navigace dovedla
bez problémů, při zpáteční cestě ale trvala na horší trase a trvalo jí téměř polovinu cesty, než "pochopila", že zpět
pojedeme po stejné trase jako tam. Pro zapnutí tempomatu jsem se musel podívat do příručky k vozu, protože po stisku
tlačítka tempomatu se sice rozsvítila jeho kontrolka, ale nic se nedělo. Pro jeho aktivaci je třeba ještě posunout ovládací
páčku na volantu na "SET-" a pak už se ovládá normálně. Příručka říká, že tempomat nepracuje pod 40 km/h. Nezkoušel
jsem to, ale padesátku bere v pohodě.
Chvíli jsem si zvykal na "šestikvalt", normálně jezdím vozy s pětistupňovou převodovkou. Uprostřed tachometru je
"našeptávač", který ukazuje, že máte přeřadit. Ukazuje nejen řazení nahoru (to už jsem v několika vozech viděl), ale
také řazení dolů (to jsem viděl prvně), jeho rady se má využívat pro ekonomickou jízdu. Jinak spojka a plyn v pohodě,
brzdy malinko přeposilovanější a řízení mi připadolo takové gumové, bez přímého kontaktu s vozovkou. Pérování dobré,
pohlcovalo nerovnosti i menší díry, žádný houpavý kočár. Také jízdní vlastnosti jsou dobré, přes vyšší těžiště se vůz
moc nenakláněl a ani při rychlejším nájezdu do zatáčky pneumatiky nepískaly, něco zřejmě pobralo ESP.
Po zapnutí zapalování se přede mnou rozsvílita plejáda různobarevných kontrolek, které pak postupně zhasínaly a zůstala
svítit jen zelená kontrolka světel. Kdy jsou ty doby, kdy bylo na přístrojové desce jen několik kontrolních žároviček
(čtyři, šest, maximálně deset). Naftový motor bylo slyšet jen pokud byl studený, po zahřátí nebylo poznat s čím
jedete. Jen pohled na otáčkoměr a indikátor řazení, který doporučoval rozsah otáček od cca 1500 do 2000, dávaly tušit
naftový motor. Motor nebyl hlučný ani ve vyšších otáčkách, nad 4000 už ale netáhl. Vzhledem k vyšší hmotnosti
(více než 1600 kg) a vyšší karosérii měl vůz přes výkon 136 koní maximální rychlost jen 181 km/h. Výrobce
udával zrychlení na stovku za 11,3 s, já změřil čas o jednu desetinku horší, jednalo se ale o nový
vůz, na tachometru neměl ještě ani 1000 ujetých kilometrů.
Vůz měl hezká sedmnáctipalcová elektronová kola s pneumatikami Hankook 225/60R17. Dokonce i plnohodnotná
rezerva byla stejné elektronové kolo se stejnou pneumatikou. Elektronovou rezervu jsem neviděl už hodně dlouho.
Co říci závěrem? Přestože nejsem nadšeným obdivovatelem vozů SUV, na Hyundai ix35 jsem si rychle zvykl a jezdilo se mi
s ním celkem dobře. Hůře se jen parkovalo, není vidět kapotu a dozadu už vůbec nic. Také pohled šikmo vpřed omezují
mohutné sloupky a vysoká, ale poměrně úzká zrcátka. Výhled malým zadním oknem ještě zhoršili nalepenou reklamou. Ovládání
v pohodě, bezproblémové jízdní vlastnosti, spotřeba během testovacího víkendu něco přes 8 litrů. Palubní počítač
udával průměr 8,1 l/100 km, což je pro poměrně těžký a vysoký vůz rozumná spotřeba. Okamžitá spotřeba ale při
vytočené dvojce do kopce vylétla až k hranici 50 l/100 km. To když jsem měl ještě Vectru V6, tam počítač
neuměl ukázat okamžitou spotřebu přes 40 litrů. Interiér ix35 měl dobré dílenské zpracování, vše lícovalo, nikde nic
neklepalo a nedrnčelo. Vůz byl ale nový, nemohu tedy posoudit hlučnost interiéru po najetí několika desítek tisíc kilometrů.
No a cena za ten špás - Hyundai ix35 2.0 CRDi 100 kW 4WD Trikolor měl v květnu 2014 základní cenu
624 990 Kč. No, nekupte to! Jen ty české výdělky tomu moc neodpovídají...
Následuje více než dvacet snímků testovaného vozu. Fotky jsem, jako obvykle, doplnil technickým popisem a několika
dalšími postřehy.
|
