V roce 1996 uvedl Hyundai na trh model Coupé, na některých trzích prodávaný jako Tiburon. První vozy měly pouze dvoulitrový motor o výkonu 102 kW a prodávaly se v ČR za 639 000 Kč. Od roku 1997 se montoval také menší čtyřválec 1.6/84 kW. V roce 1999 prošel vůz faceliftem - původní oválné světlomety byly nahrazeny čtyřmi kulatými a vůz působil "rozevlátějším" dojmem. Výroba byla ukončena rokem 2001, od roku 2002 se prodával jeho nástupce.
Jedno sobotní odpoledne v červnu 2008 jsem s vozem Hyundai Coupé 2.0 ujel přibližně dvacet kilometrů. Automobil byl vyroben v roce 1996, byl tedy jedním z prvních vyrobených vozů tohoto modelu. Měl najeto něco přes 188 tisíc kilometrů a byl přestavěn na alternativní pohon plynem (LPG). Vůz byl poháněn dvoulitrovým dvouvačkovým šestnáctiventilovým čtyřválcem s výkonem 102 kW, tedy 139 koní při 6000 ot/min a točivým momenten 182 Nm při 4900 ot/min.
Na první pohled vůz působil sportovním dojmem. Měl elektronová kola, byl doplněn mohutným spojlerem na zádi a vzhled podtrhovala dvojice velkých rour sportovního výfuku. Podle majitele byl vůz vybaven sportovním podvozkem. Také usednutí do vozu připomínalo sportovní vozy. Nízko položená přední sedadla byla přístupná širokými dveřmi. Na zadní sedadla se soukalo už podstatně obtížněji. Vůz se řídil v pohodě, jen bych očekával trochu ostřejší akceleraci. Přístrojová deska měla oválné přístroje, jejich stupnice měly tvar elipsy. Většina ovládacích činností byla soustředěna do páček pod volantem, tlačítky na přístrojové desce se zapínaly mlhovky, vyhřívání zadního skla a stěrač s otřikovačem zadního okna. Nezvykle působilo zapínání stěračů pohybem pravé páčky směrem dolů, nikoli nahoru, jak bývá obvyklé u jiných automobilů. Ale asi jde jen o zvyk. Motor reagoval na sešlápnutí plynového pedálu pohotově, bylo jej ale pro lepší akceleraci třeba vytočit do vyšších otáček - křivka točivého momentu dosahovala svého maxima kolem 5000 ot/min. Sportovní výfuk, kterým byl vůz vybaven, při 2000 ot/min nepříjemně duněl a ve všech režimech byl poměrně hlučný. Jízdní vlastnosti byly na úrovni běžného vozu, žádný zázrak, vůz ale dobře držel stopu a nechoval se záludně. Rozhodně bych od vozu se sportovním vzhledem čekal lepší jízdní vlastnosti a akceleraci, ale podobné chování měla řada obdobně koncipovaných automobilů. Vůz byl pro ekonomičtější provoz přestavěn na pohon plynem (LPG). Při ceně plynu kolem 16 Kč/litr a spotřebě vozu přibližně 12 litrů plynu na 100 km byla ekonomika provozu výhodnější než na benzín, kdy byla spotřeba sice nižší, ale cena benzínu se v době testu pohybovala od 32 Kč/litr výše.
Zavazadlový prostor měl přiměřenou velikost, byl přístupný po otevření výklopné zádě. Problém byl při jeho zavírání, ve výklopné zádi jsem postrádal madlo nebo poutko, při zašpiněném voze jste si umazali ruce. Výklopná záď se otevírala buď zevnitř nebo zvnějšku klíčem. U zkoušeného vozu většinu zavazadlového prostoru vyplňovalo rezervní kolo, v místě jeho původního uložení byla tlaková nádrž na plyn (LPG).
Verdikt: vůz zajímavých tvarů, za kterým se ještě dnes ledackdo ohlédne, vhodný jako "kočkolap" pro mladého řidiče. Dvě pohodlná přední sedadla, vzadu omezenější prostor a horší nastupování. Přiměřený zavazadlový prostor, přístupný odklopnou zádí.
Následuje několik snímků zkoušeného vozu, doplněných standardně technickým popisem.