Jedno prosincové odpoledne roku 2007 jsem se krátce svezl v Hondě Civic. Byl to první automobil s automatickou převodovkou, který jsem řídil. Testovaný Civic byl pětidveřový hatchback sedmé generace, tyto vozy Honda prodávala v letech 2001 až 2006. Uvedený vůz byl vyroben v roce 2001 a měl najeto něco přes 92 000 km.
Vůz měl vyšší konstrukci (výška téměř 1,5 metru), také sedadla byla umístěna výše a z vozu byl dobrý výhled. Nastupování a vystupování bylo bezproblémové a snadnější než u vozů s níže umístěnými sedadly. Ovládací prvky byly dobře rozmístěny, volant poskytoval dostatečný pocit kontaktu s vozovkou, brzdy s ABS měly dobrou účinnost.
Přístrojová deska byla přehledná, řadicí páka byla zajímavě umístěna na střední konzoli. Zabudované autorádio mělo vestavěný přehrávač kazet, nikoli již dlouho běžnější mechaniku CD. Čtyřválcová šestnáctistovka dávala výkon 110 koní při 5600 ot/min, žádný nadupaný vysokootáčkový motor, který by někdo od Hondy očekával. Měl rozvod OHC a variabilní časování ventilů VTEC, ale působil dojmem normálního "všedního" motoru. Vozu s pětistupňovou mechanickou převodovkou umožňoval slušné zrychlení na stovku za 10,2 sekundy, ovšem za cenu kratších převodů a vyšších otáček.
Testovaný vůz byl ale vybaven čtyřstupňovou automatickou převodovkou se standardními polohami volicí páky P-R-N-D-D3-D2-D1 (parkování, zpátečka, neutrál, jízda vpřed s řazením do 4., 3., 2. nebo jen prvního stupně). Automatická převodovka usnadňovala řízení ve městě - nemuselo se řadit, stačilo brzdit nebo přidávat plyn. Po zařazení rychlosti pro pohyb vpřed (D) nebo vzad (R) se vůz sám rozjel bez plynu plíživou rychlostí, na místě se dal udržet brzdou. Při jízdě vpřed a poloze "D" se automaticky řadí všechny čtyři rychlosti podle stylu jízdy. Při pomalém sešlapování plynu se řadí dříve, při větším sešlápnutí plynového pedálu se řadí na vyšší stupeň při vyšších otáčkách motoru. Například při jízdě do táhlého kopce na plný plyn motor točil 5500 ot/min a vůz jel trvale na třetí stupeň rychlostí asi 150 km/h. Na čtyřku přeřadil teprve po ubrání plynu. Řazení probíhalo hladce, bez cukání, poznat bylo jen podle otáčkoměru, když se skokem změnily otáčky motoru. Automatika dost snižovala dynamiku vozu, s tím je třeba počítat při předjíždění. Také spotřeba byla poněkud vyšší, podle sdělení majitele se pohybovala kolem 9,8 litru na 100 km. Při poloze "D3" řadil automat jen první až třetí rychlost, při "D2" jen první a druhou rychlost a v poloze "D1" zůstala zařazena trvale jednička. Tyto polohy se daly použít například při jízdě z kopce a brzdění motorem.
Vzhledem ke špatnému počasí a vlhké vozovce nemohly být vyzkoušeny jízdní vlastnosti při ostřejší jízdě. Na vlhké vozovce při rychlejším nájezdu do zatáčky byl vůz nedotáčivý - choval se tedy tak, jak se od vozu s pohonem předních kol všeobecně očekává.
Závěr: prostorný vůz s tvrdším pérováním, pohodlným jednoduchým řízením a automatickým řazením, vykoupeným horší dynamikou a vyšší spotřebou. Vozy Honda měly pověst spolehlivých vozů s dražším servisem a poměrně drahými náhradními díly. Testovaný model nebyl rozhodně určen pro sportovní jízdu, pro tu byl vyhrazen Civic R−Type.
Následuje devět obrázků zkoušeného automobilu, u každého je uveden technický popis vozu.