|
Koncem listopadu 2008 jsem si koupil novější pojíždědlo. Byl to šestý vůz v řadě mnou
vlastněných automobilů a stal se jím pětidveřový červený hatchback Ford Focus s benzínovým
čtyřválcem o objemu 1,6 litru s výkonem 74 kW, což byla rovná stovka koní.
Vůz byl přesně čtyři roky starý a měl najeto přibližně 83 500 km. Byl to jeden
z posledních Focusů první generace (její výroba byla ukončena v listopadu 2004).
Focus první generace představil Ford v roce 1998 jako náhradu dosluhujícího modelu Escort.
Focus razil nový designový styl "New Edge" a vymykal se svými tvary i pojetím interiéru běžně
zažitým konvencím. Ford Focus byl zvolen vozem roku 1999.
Vůz si za léta výroby získal pověst prostorného a spolehlivého automobilu. První byl v prodeji
tří a pětidveřový hatchback, v roce 1999 nabídku rozšířily kombi a sedan, oba s delší
karosérií na shodném rozvoru. V roce 2001 prodělal Focus facelift, dostal nové nárazníky,
světlomety s čirou optikou a přední ukazatele směru se přemístily do hlavních světlometů.
Výroba první generace byla ukončena koncem roku 2004, poslední vozy se doprodávaly počátkem roku
2005. Od podzimu 2004 byl nabízen Focus druhé generace s obvykleji tvarovanou karosérií
a "normálním" designem přístrojové desky. Do první generace Focusu se montovaly benzínové motory
1.4/55 kW (75 koní), 1.6/74 kW (100 k), 1.8/85 kW (115 k),
2.0/96 kW (130 k), sportovní 2.0 ST/127 kW (173 k)
a 2.0 Turbo RS/158 kW (215 koní). Naftová osmnáctistovka prošla postupným vývojem,
kdy se zvyšoval výkon: 1.8 TD/55 kW (75 k), 1.8 TDDI/66 kW (90 k)
a modernější 1.8 TDCI s výkonem 74 nebo 85 kW (100 a 115 koní).
Při první delší jízdě jsem trochu laboroval s polohou za volantem, než jsem našel tu pro sebe
vyhovující. Vzhledem k tomu, že měl vůz výškově seřiditelné sedadlo řidiče a výškově i podélně
nastavitelný volant, správnou polohu si snad najde každý a našel jsem ji nakonec i já. První dojem
byl trošku rozporuplný, ve voze fungovalo vše trochu jinak, než v předešlém Opelu Vectra. Pedály
byly "dámsky" měkké, řazení šlo trochu více ztuha, páčky pod volantem směřovaly šikmou vzhůru (u Opelu
byly téměř vodorovně) a "pádlo" pod volantem pro ovládání rádia trochu překáželo. Vůz byl také méně
"živý", ztráta 70 koní výkonu byla znát. Za pár set kilometrů jsem si ale zvykl více řadit
a ovládání vozu již nečinilo problémy. Podstatně lepší byly jízdní vlastnosti, jak v zatáčkách,
tak při přejíždění různých hrbolů, děr a hupů, jež se na našich silnicích vyskytují v hojné míře.
Focus dostal složitější víceprvkovou zadní nápravu a díky ní měl téměř sportovní jízdní vlastnosti,
v zatáčkách se jen velmi málo nakláněl a dobře držel stopu. Na suchu a letních pneumatikách Pirelli
P6 držel téměř jako přibitý, na zimních gumách Kleber to bylo trošku horší. Pokud bylo kluzko, projevila
se při ostrém průjezdu zatáčkou typická vlastnost předního pohonu - nedotáčivost, vůz se snažil přídí
opustit zvolenou stopu. Motor vozu ožil až ve vyšších otáčkách, kde už byl i více slyšet, ale nedá
se říci, že by způsoboval nadměrný hluk. Na sešlápnutí plynu reagoval motor bezprostředně a ochotně.
Dal se vytočit přibližně do 6800 ot/min, kdy elektronika vypnula zapalování. Otáčkoměr měl stupnici
do 7000 ot/min, červené pole na něm nebylo vyznačeno. Převodovka měla větší "díru" mezi dvojkou
a trojkou, chtělo by to buď rychlejší dvojku (tak do 110 km/h) nebo naopak kratší trojku, je to vidět
i na pilovém diagramu. Výrobce udával maximální rychlost 185 km/h
a zrychlení na stovku za přibližně 11 vteřin. Této hodnoty jsem nedosáhl, při zkouškách zrychlení
se mé časy pohybovaly kolem 11,5 sekundy.
Zajímavý a poměrně nezvyklý byl systém otvírání kapoty a zavazadlového prostoru. Kapota se odmykala
klíčkem, víko zavazadlového prostoru pak klíčkem, tlačítkem na přístrojové desce nebo dálkovým ovládáním.
Víčko nádrže bylo také samostatně uzamykatelné a muselo se odemknout ručně klíčkem. Dálkové ovládání se
dalo naprogramovat tak, že na první stisk odemklo jen dveře u řidiče, na druhý pak zbylé troje dveře,
víko zavazadlového prostoru zůstalo ale uzamčeno, mělo své vlastní odmykací tlačítko. Po čase jsem si také
naprogramoval automatické zamykání dveří (viz postup), které jsem zažil
u jiných novějších automobilů. Focus měl také "trojblik", známý z novějších vozů jiných značek,
někde uváděný jako "komfortní" ovládání směrových světel.
Předností vozu byl prostorný interiér, kde bylo dost místa nejen na předních sedadlech, ale také na zadních.
Rozvor 2615 mm patřil ve třídě k nejdelším. Zavazadlový prostor měl objem 380 litrů (jiné prameny
uváděly 350 litrů), byl odpovídající velikosti vozu (délka 4174 mm). Objem pro zavazadla se dal snadno
zvětšit sklopením zadních nesymetricky dělených sedadel (40/60 %) až na 1205 litrů.
Uvedený vůz měl výbavu Comfort. Ta zahrnovala ABS, čtyři airbagy (dva čelní a dva boční), manuální klimatizaci,
originální autorádio s přehrávačem CD a čtyřmi reproduktory, ovládání rádia pod volantem, elektricky
ovládaná přední okna (zadní byla ovládána mechanicky), elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka,
přední mlhovky. Focus neměl palubní počítač, ani tempomat, na které jsem byl zvyklý z předchozího vozu.
Na voze byla plechová 15" kola, na které jsem si nechal nazout nové zimní pneumatiky Fulda 195/60R15.
Na léto jsem pak zakoupil kola Dotz Imola a byly použity původní, již ojeté, pneumatiky Pireli P6.
Po dobrých zkušenostech s chiptuningem vozu Škoda Felicia
jsem si nechal přeprogramovat také řídící jednotku motoru Ford Focus. Chiptuning
se ale v tomto případě nevyplatil, vlastnosti vozu se pocitově ani měřitelně nezlepšily. Maximální rychlost
zůstala stejná, zrychlení se nezlepšilo, reakce na plynový pedál zůstala stejná. Prostě pár vyhozených
tisícovek...
Zhodnocení vozu: prostorný vůz s dobrými jízdními vlastnostmi a neotřelým designem, který ani
po letech neztratil svoji přitažlivost. Benzínový motor 1.6/74 kW nevynikal vysokým výkonem, řada
konkurenčních vozů měla výkon o 10 % vyšší, byl ale vhodným
kompromisem mezi výkonem a spotřebou, větší motory měly o dost vyšší spotřebu.
Spotřeba se v zimě pohybovala kolem 9 l/100 km, při jízdách po městě stoupala až k hranici 10 litrů.
V létě při delších cestách klesla k 7 l/100 km, což platilo za předpokladu, že se jelo úsporně,
na dálnicích do 130 km/h. Při vyšší rychlosti a jízdách po městě se zvýšila na 8 až 8,5 l/100 km.
Extrému jsem dosáhl po namontování nosiče kol na střechu a při jejích převozu vyšší dálniční rychlostí, kdy spotřeba stoupla
až ke 12 l/100 km. Poměrně často odcházely při povinném denním svícení žárovky H7 v potkávacích světlometech,
řekl bych, že žádná nevydržela déle než půl roku. Jejich výměnu zhoršoval špatný přístup ke světlometům z motorového
prostoru. Občas zlobilo zamykání levých zadních dveří. Problémy byly s řazením zpátečky, někdy se ji podařilo zařadit
až na druhý nebo třetí pokus. Vůz procházel každých 20 tisíc kilometrů předepsanými servisními prohlídkami
(v neautorizovaném servisu). Kolem 130 000 km byl vyměněn výfuk, který urezavěl a byl vyměněn také tekoucí
hlavní válec vypínání spojky. Po ujetí cca 160 000 km došlo na pomocný válec spojky a výměnu celé spojky. Při stavu
tachometru kolem 164 tisíc km praskla levá přední pružina a tak jsem nechal vyměnit obě přední pružiny a tlumiče.
S Focusem Mk 1 jsem jezdil do podzimu 2019, na jaře téhož roku jsem si ale už koupil nový
Ford Focus aktuální čtvrté generace s motorem
o 50 koní silnějším než měl starý Focus. Původní Focus jsem pak používal na "pracovní jízdy" do zaměstnání,
stěhování různých předmětů a podobně. Od listopadu 2019 jsem jej nabízel k prodeji, napřed sám, v prosinci
jsem jej dal do autobazaru. Tam jej po snížení ceny v únoru 2020 konečně prodali. Na tachometru měl tou dobou
necelých 237 000 km a byl před výměnou rozvodů.
Následuje několik snímků popisovaného automobilu, dalších karosářských variant Focusu, pilový diagram,
přehled konkurentů atd. Přidal jsem také dva manuály, první manuál je pro uvedenou verzi
Focusu první generace po faceliftu a druhý manuál pro starší verzi před faceliftem. Většina
ovládacích prvků zůstala zachována (ale například přední světlomety a výměna žárovek se liší).
|
