|
První vůz Corvette představil americký Chevrolet v roce 1953. Již tehdy měl laminátovou karosérii. Postupně byl pak
vyráběn v řadě generací C1 (1953-1962), C2 (1963-1967), C3 (nejdéle vyráběná třetí generace z let 1968 až 1982),
C4 (1984-1996), C5 (1997-2004), C6 (2005-2013) a C7 (od roku 2014). Model Corvette byl jediným americkým hromadně vyráběným
sportovním vozem a postupně se stal legendou a zařadil mezy supersporty. Používal řadu netradičních řešení. Kromě karosérie
z plastů měl od čtvrté generace obě nápravy odpruženy příčným listovým plastovým perem.
Chevrolet Corvette C6 vyráběli od modelového roku 2005, dodávali kupé (Coupé) i kabriolet (Convertible). Dvoumístný
vůz měl vpředu vidlicový osmiválec, který poháněl zadní kola. Původně měl vůz motor Chevrolet V8 LS2 6.0/405 koní, pro
modelový rok 2008 (výroba od poloviny roku 2007) zavedli větší motor V8 LS3 6.2/437 koní. Zákazníci si mohli vybrat
mechanickou nebo automatickou převodovku, obě byly šestistupňové.
Na webu společnosti Svezeníčko o voze uváděli:
Chevrolet Corvette je opravdovým ztělesněním toho, co Chevrolet představuje: automobilová ikona, legendární sportovní vůz
s výkonem, který bere dech, a nezaměnitelným stylingem. Corvette je jméno, které definuje postoj, umění technologie
a motorismem prověřený kredit.
K narozeninám jsem dostal poukaz na půlhodinovou jízdu vozem Chevrolet Corvette a jízdu jsem si objednal na jedno dopoledne
koncem října 2014. Stejný den jsem jel nejprve v kupé Chevrolet Camaro a pak
přišel na řadu vůz Corvette. Krátká jízda se uskutečnila v okolí letiště Líně u Plzně. Vedla několika vesnicemi, kousek
po dálnici a končila "sprintem" na letištní dráze. Celkem to bylo přibližně 20 km, z toho necelé 4 km po dálnici.
Vůz, se kterým jsem jel, byl Chevrolet Corvette šesté generace C6 se základním motorem V8 o objemu 6,2 litru
s výkonem 437 koní a mechanickou šestistupňovou převodovkou. Vůz byl vyroben v roce 2007, měl již ale údajně
uvedený motor, montovaný od modelového roku 2008. Kupé bylo vyrobeno v USA pro americký trh, takže některé ukazatele
byly cejchovány v "amerických" jednotkách (teploměr chladicí kapaliny ve stupních Fahrenheita a tlakoměr oleje v librách
na čtvereční palec). Do nízkého sportovního kupé se nastupovalo poněkud hůře. Po nasoukání se do úzkého anatomického sedadla
(nic vhodného pro silnější postavu) bylo třeba navléknout na sebe ještě čtyřbodové pevné pásy. Sedadlo se seřizovalo všemi
směry elektricky. Z vozu byl horší výhled. Vpředu byla dlouhá kapota, postranní okna byla nízká a pohled vzad omezoval
mohutný spojler na výklopné zádi. Sedělo se pohodlně, ovládání pedálů a řazení bylo normální, žádné tvrdé sportovní jako
u dříve zkoušeného kupé Camaro. Také volant se ovládal dobře, tedy pro řízení by postačovaly i dámské nožky a ručky.
Řadicí páka šestistupňové mechanické převodovky měla příjemně krátký chod. Jen čtveřice "závodních" výfuků při každém přidání
plynu vyluzovala příšerný kravál, při delší jízdě by byl velmi nepříjemný a byl ještě o pár decibelů silnější než
u Camara. Před volantem byla přehledná přístrojová deska, která kromě běžného tachometru, otáčkoměru, palivoměru a teploměru
chladicí kapaliny obsahovala ještě tlakoměr oleje v motoru a voltmetr, měřící napětí palubní elektrické soustavy. Protože
byl vůz určen pro USA měl tachometr stupnici do 200 mph (320 km/h). Pro Evropu se dal sice přepnout do režimu, kdy
ukazoval rychlost v kilometrech za hodinu, ale stupnice stejně končila číslovkou 200 a vyšší rychlost tedy neukazoval.
Takže řidič nevěděl, zda jede 220 nebo 300 km/h. Na normální silnici to nevadí, ale na letištní ploše jsem netušil, na kolik
se mi podařilo vůz rozjet. Také u tohuto vozu bylo třeba ovládat plyn jemně, aby se při rozjezdu neprotočila zadní poháněná
kola. Motor měl mohutný zátah již od volnoběhu a zvládal poklidnou jízdu při 1000 ot/min i akceleraci z nízkých
otáček bez protestů. Jízdní vlastnosti lze označit jako dobré, vůz měl na "supersport" poměrně měkké pérování, v zatáčkách
se téměř nenakláněl. Při "sprintu" na letištní ploše mi instruktor dovolil plně sešlápnou plyn až na vyšší převody, takže rozjezd
hezky pomalu, aby se šetřily gumy a spojka a pak jsem to mohl trochu rozjet. Dráha byla ale poměrně krátká, takže jsem to rozjel
jen na něco málo přes 200 km/h (hodnota se kvůli tachometru do 200 ale nedala odhadnout) a už jsem musel brzdit. Jelo se bohužel
jen jedním směrem. Po absolvování projížďky jsem parkoval na pokyn intruktora popředu, takže ani nevím jak se řadí zpátečka.
Překvapil mne ale velmi přesný tachometr, když jsem jel ve vesnici podle radaru 50 km/h, ukazoval tachometr stejnou hodnotu.
Obvykle si tachometry v autech tak 5 km/h přidávají.
Závěrem: klasický americký sportovní legendární vůz s velkým silným osmiválcem a solidními jízdními vlastnostmi. Horší výhled
z vozu všemi směry a na můj vkus hodně uřvaný výfuk. Ovládání pedálů, řízení a řazení v pohodě, téměř dámsky měkké. Corvetta
měla solidní zrychlení (stovka za 4,4 s) i nejvyšší rychlost (300 km/h) a tomu odpovídající pneumatiky i brzdy.
V době, kdy se vůz prodával, měl jako nový cenu kolem 2 miliónů korun, v Německu stál 71 900 € (euro).
Chevrolet ukončil v roce 2014 prodej většiny svých vozů v Evropě. České prodejny již nenabízely žádné vozy Chevrolet.
Americké vozy této značky (Camaro a Corvette) bylo možno ale zakoupit třeba v Německu, korejské Chevrolety ale už neprodávali
ani tam.
Následuje sedmnáct snímků testovaného vozu. Fotky jsem, jako obvykle, doplnil technickým popisem a několika dalšími postřehy.
|
