Škoda 1202 STW, Československo 1969 (1963-1969)

Čtyřdveřové pětimístné kombi, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), rozvod OHV, objem 1221 cm³, vrtání 72,0 mm, zdvih 75,0 mm, komprese 7,5, dva ventily/válec, karburátor Jikov, bez přeplňování, výkon 35 kW (47 koní) při 4500 ot/min, točivý moment 87 Nm při 3000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 2685 mm, rozchod kol 1250/1320 mm, vnější rozměry: délka 4485 mm, šířka 1700 mm, výška 1580 mm, pohotovostní hmotnost 1100 kg, maximální rychlost 110 km/h. Vpředu příčné závěsy a příčné listové pero, vzadu kyvadlová náprava (poloosy) a příčné listové pero, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Model Škoda 1202 vyráběli v pobočném závodě ve Vrchlabí v letech 1961 až 1973 jako STW, dodávku, pikap, sanitu nebo pohřební vůz. V roce 1963 prošel drobnými změnami vzhledu a v roce 1969 zvýšili výkon motoru ze 47 na 51 koní.
Vystavený automobil byl místy očištěn na holý plech a byl názornou ukázkou několikavsrtvého stříkání barvou.
Popis v muzeu neudával rok výroby ani technické údaje. Bylo v něm uvedeno: Škoda 1202, známá také pod lidovým označením "stejšn", byl osobní nebo lehký užitkový automobil klasické koncepce, vyvinutý a vyráběný ve vrchlabském závodě AZNP. Vůz vznikl jako provizorní náhrada vyvíjeného trambusového užitkového vozu (pozdější Škoda 1203), jehož vývoj se opožďoval a přerušoval. Škoda 1202 byla modernizovanou verzí předcházejícího typu Škoda 1201, od kterého se lišila především novou karosérií. Nejčastějšími vyráběnými variantami byly kombi (STW) a sanitka, dále pak dodávka, pickup a pohřební vůz. Všechny varianty (kromě pickupu) měly do značné míry unifikovanou karosérii, což přispělo k racionalizaci produkce. Během let 1961 až 1973 bylo vyrobeno kolem 60 000 vozidel všech verzí ve 40 výrobních sériích.
Značný počet vozů byl exportovám ve formě podvozků určených pro konečnou montáž v zahraničí, především v Turecku. Tam bylo vyvezeno asi 10 tisíc podvozků, na místě dohotovovaných do podoby pickupů. Výroba v Turecku dokonce pokračovala i po jejím skončení v Československu, vozy vznikaly z dovezených dílů a osazovaly se jednoduchými karoseriemi. Škoda 1202 se stala posledním z řady osobních automobilů s páteřovým rámem a samostatnou karosérií, konstrukčně odvozených od předválečného typu Škoda Popular. Nahradil ji typ Škoda 1203 se samonosnou trambusovou karosérií.
Foto: Z.Patera Auta5P, Technické muzeum Liberec 2020.