Retro auto muzeum Strnadice 2021

Vedle středočeské vesničky Strnadice, vzdálené 17 km od Benešova, založil Ing. Libor Kucharski v bývalém zemědělském areálu Retro auto muzeum. Veřejnosti jej zpřístupnili v dubnu 2016. Na logu muzea najdete také zkratku OSUD (Občanské Sdružení pro Uchovávání automobilového Dědictví), toto sdružení je uvedeno jako zřizovatel muzea. Počtem vystavených automobilů je to zřejmě největší české automobilové muzeum své kategorie (socialistické vozy z 50. až 80. let dvacátého století) a návštěvníci mohou shlédnout téměř dvě stovky automobilů a řadu dalších exponátů. Desítky vozů čekají ještě na renovaci v depozitáři.

Na webových stránkách muzea uváděli:
Žijeme v době, kdy jít si koupit nový vůz je záležitostí odvislou pouze od našich finančních možností. Kdo ale nepamatuje, jaké to bylo, čekat dlouhá léta v pořadníku na automobil, případně trávit noci ve spacáku před prodejnou Mototechny s vidinou naleštěného krasavce, ten neví, co je to opravdová radost z nového vozu. To, co dnes známe již pouze z filmů o rodině Homolkových a podobných, pro nás bylo po čtyři desetiletí každodenní realitou. I díky tomu se nový automobil často stával členem rodiny, nezřídka tím nejopečovávanějším, a někdy dostával i jméno. Vždyť také na počátku 60. letech připadalo v Československu na 1000 obyvatel pouhopouhých 25 automobilů a například v roce 1964 musel učitel na nákup nové Škody 1000 MB obětovat tři své roční platy. I díky tomu si vozidla z této doby, na rozdíl od dnešní neustále inovované masové produkce, uchovávají své kouzlo a můžeme-li to tak říct – i svou duši.

Retroautomuzeum připomíná pamětníkům vozy, které je provázely jejich životy, i ty, o nichž pouze snili. Těm později narozeným pak dává na okamžik zakusit, jaký byl motoristický život jejich rodičů či prarodičů. Základ nejrozsáhlejší takto tematicky zaměřené sbírky v České republice tvoří vozidla vyráběná ve státech bývalé RVHP (Rada Vzájemné Hospodářské Pomoci, námi v muzeu překřtěná na Rodinu Vozů Hodných Pohledu). Mezi téměř dvěma sty vystavovaných vozů si snad každý najde automobil, k němuž ho váží vzpomínky, případně typ, který ho zaujme často až neuvěřitelně krkolomným technickým řešením.

Do tohoto muzea jsem vyrazil 21. července 2021. Cesta podle navigace probíhala v pohodě, jen pár posledních kilometrů se jede po klikatých úzkých rozbitých okresních silničkách. Do muzea jsem dorazil kolem jedenácté dopoledne a jeho prohlídkou a nafocením vystavených osobních automobilů strávil téměř tři hodiny. Vstupné bylo v roce 2021 za dospělého 150 Kč, pro děti a seniory 100 Kč. Kromě vstupenky jsem dostal také plánek muzea, věc jinde nevídanou.

Před muzeem lze zaparkovat přímo v jeho areálu na bezplatném parkovišti. Ve vstupní hale si zakoupíte vstupenku, můžete si ale také koupit suvenýr, občerstvení nebo zapůjčit šlapací auto (mají pro ně speciální dráhu pod parkovištěm). Hned vedle byla expozice hraček a ukázka dobové závodní jídelny. Největší hala obsahovala první expozici, automobily z let 1948 až 1989 (vozy ze zemí RVHP, čili z východní Evropy). Následuje druhá expozice "Tuzex", tedy automobily dovážené do Československa v silně omezených počtech ze "Západu". Na ni navazuje třetí (venkovní) expozice, kde je další část tuzexových vozů a vedle stojící tramvaj T3 z roku 1962. Čtvrtá expozice je nazvána "Od zavinovačky k sametu" a opět ukazuje návštěvníkům různé socialistické vozy a končí odkazem na "Sametovou revoluci" z roku 1989. Na konci haly můžete ještě nahlédnout do expozice obvodního oddělení VB. Pak následují dvě menší expozice (čísla 5 a 6): "Malá komunální vozidla" a "Velká komunální vozidla". V první je kromě jiného vystaven také novozélandský vůz Škoda Trekka a ve druhé hezký kabriolet Škoda Felicia. No a tak trochu bokem, s přístupem z parkoviště před muzeem, stojí ještě kamion se třemi naloženými vozy a vedle něj pár posledních exponátů.

V muzeu si návštěvníci mohli prohlédnout téměř všechny automobily, které se v socialistických státech vyráběly. Nejen ty, které jezdily i u nás, ale také vozy, které se do Československa nedovážely (Syrena, Záporožec nebo IŽ).

Na stěně muzea měli také nástěnky, které popisovaly historii motorismu v Československu mezi roky 1945 až 2000, autorem rozsáhlého textu byl Pavel Kopáček.

Většina vozů, vystavených v Retroautomuzeu měla u sebe solidní a rozsáhlé popisy, za což vlastníky muzea velmi chválím. Podobné popisy se v automobilových muzeích vyskytují jen zřídka. Popisy obsahovaly základní technické údaje (objem motoru, výkon, rozměry a další) a historii modelu. Bohužel u řady vozů nebyl uveden rok výroby konkrétního vystaveného vozu, ale jen období, ve kterém vyráběli danou typovou řadu. Některé popisy byly převzaty z různých webových stránek (wikipedie, klubové stránky nebo z mé encyklopedie Auta5P), bohužel jejich zdroje nebyly uvedeny. Do některých popisů se vloudily chybičky. Pokud jsem je odhalil, snažil jsem se na ně zde v mých popisech upozornit a chyby opravit (uvést správné údaje).

Na následujících více než 560 fotografiích je 175 automobilů, které jsem při návštěvě muzea nafotil. Ručně upravené snímky jsou uspořádány do čtyř dílů a v pořadí, jak jsem muzeem procházel. Doplnil jsem je podrobnými technickými parametry a dostupnými údaji. Doplnil jsem několik snímků z mého archivu a kreslené "průhledy" několika modely. Protože řada exponátů neměla uveden rok výroby, mohou se skutečné roky výroby vystavených vozů lišit od těch, mnou uvedených. Postupné zpracování fotografií a popisů mi zabralo čtyři měsíce.