NW 12 HP Rennzweier, Rakousko-Uhersko 1900

Vůz bez dveří, dvoumístný otevřený vůz, motor uprostřed (před zadní nápravou) a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený plochý dvouválec (B2), rozvod AIV, objem 4247 cm³, vrtání 130,0 mm, zdvih 160,0 mm, tři ventily/válec, bez přeplňování, výkon 13,0 kW (18,0 k) při 1400 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 1850 mm, rozchod kol 1375/1375 mm, vnější rozměry: délka 2840 mm, šířka 1910 mm, výška 1680 mm, hmotnost 975 kg, maximální rychlost 85 km/h.

Popis v NTM uváděl: Když 22. května 1900 opustil bránu kopřivnické továrny automobil NW 12 HP "Rennzweier", šlo nejen v českých zemích, ale také v celé rakousko-uherské monarchii o první vůz zkonstruovaný výhradně pro automobilové závody. V Kopřivnici si ho objednal nejvýznamnější domácí průkopník motorizmu, baron Theodor von Liebieg z Liberce, aby se s ním mohl zúčastnit prvního dálkového automobilového závodu v monarchii. Ten se uskutečnil 1. a 2. června 1900 ve dvou etapách na trase Salzburg-Linz-Vídeň a Liebieg s průměrnou rychlostí téměř 40 km/h obsadil druhé místo v kategorii závodních automobilů. Velmi rychlý rozvoj konstrukce automobilů na počátku 20. století byl hlavní příčinou poměrně krátké sportovní kariéry tohoto vozu, který je od roku 1946 součástí sbírek NTM.
Závodní automobil s kapalinou chlazeným čtyřdobým plochým dvouválcovým motorem umístěným napříč před zadní nápravou a s pohonem zadních kol. Zdvihový objem 4248 cm³, výkon 13,2 kW (18 koní), maximální rychlost přes 80 km/h. Výrobce: Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesselschaft A.G., Kopřivnice, Morava.
Na menších snímcích je stejný vůz v NTM v letech 2004 a 2002. Vůz, postavený jako jediný exemplář, neměl karosérii, řidič seděl výše, mechanik pod ním na rámu. Obě nápravy byly tuhé, odpružené půleliptickými listovýmí pery. Přední pneumatiky měly rozměr 800x90 mm, zadní 880x120 mm. Motor měl dva válce, v každém byly dva samočinné sací ventily a jeden výfukový, ovládaný vačkou (SV). Na jednom ze snímků je detail odtrhovacího zapalování motoru vystaveného vozu. Ve válcích byly místo svíček kontakty, které se od sebe oddalovaly a vytažením elektrického oblouku (jiskry) zapalovaly palivo. Soustava táhel a ozubených kol ovládala tyto odtrhávací kontakty. Dalším zajímavým prvkem bylo odpařování benzínu ve vyhřívané palivové nádrži, do motoru pak postupovaly tyto benzínové páry. Uvedený princip nahrazoval později používaný karburátor. Do roku 1945 byl vůz uložen v soukromém muzeu barona Liebiega.
Dobový snímek je z knihy Století motorismu.
Foto: Z.Patera Auta5P, NTM Praha 2013 + 2004 + 2002.