Lagonda V12 Le Mans, Anglie 1939

Vůz bez dveří, dvoumístný roadster, motor vpředu a pohon zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec (V12), rozvod OHC, objem 4480 cm³, vrtání 75,0 mm, zdvih 84,5 mm, dva ventily/válec, čtyři karburátory SU, bez přeplňování, výkon 154 kW (209 koní) při 5500 ot/min, točivý moment 305 Nm při 4000 ot/min, mechanická čtyřstupňová převodovka, rozvor náprav 3150 mm, pohotovostní hmotnost 1370 kg, maximální rychlost 233 km/h, zrychlení na stovku za 8,3 s. Vpředu dvojité příčné závěsy a zkrutné tyče, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy bubnové, zadní bubnové.

Závodní roadster s hliníkovou karosérií na ocelovém rámu, hliníkový motor V12, převodovka Lagonda G10. Pro závod Le Mans postavili dva vozy.
Popis v Louwman muzeu uváděl: Lagonda V12 Le Mans Works Team Car
Tento vůz Lagonda V12 je vítězem třídy v závodech Le Mans v roce 1939. "Příští rok chci jet s V12 do Le Mans", to byla pravděpodobně slova předsedy představenstva společnosti Lagonda Alana Gooda, když těsně před Vánocemi 1938 vtrhl do kanceláře svého technického ředitele Waltera Owena Bentleyho. Bentley měl tedy šest měsíců na to, aby postavil závodní vůz vybavený novým dvanáctiválcovým motorem Lagonda. "Bude nemožné vyhrát. Pokusíme se jen dokončit závod, vyhrát můžeme příští rok", odvětil Bentley.
Bentley upravil dvanáctiválec a zvýšil maximální výkon ze 180 na 206 HP. Hmotnost snížil použitím lehčí oceli a vyvrtáním otvorů do rámu, které zakryl hliníkovými díly. Vůz dostal závodní číslo 5, odtud jeho přezdívka "Staré číslo 5". Tým tvořili Arthur Dobson a Charles Brackenbury. Dobson odstartoval dobře, ale byl překonán francouzskými vozy Bugatti a Delage. Kolem čtvrté hodiny ranní byla Lagonda na šestém místě, ale nakonec se posunula na třetí pozici za Delage posádky Gerard/Monneret a Bugatti posádky Wimille/Veyron. Tuto pozici si Lagonda udržela až do cíle. Druhý soukromý vůz Ĺagonda skončil čtvrtý. Stará pětka ale ve své třídě zvítězila. Vůz ujel 239 kol, tedy 3220 kilometrů, průměrnou rychlostí 133 km/h. Na pětikilometrové rovince Mulsanne Straight mu byla oficiálně naměřena rychlost 223 km/h.
V následujícím roce 1940 vypukla válka a Le Mans se nejelo. Po válce byly Lagondy prodány závodnímu jezdci Charlesi Brackenburymu. Stará pětka vystřídala několik majitelů, než ji získalo Louwmanovo muzeum.
Foto: Z.Patera Auta5P, Louwman Museum 2022 + D.Ch. + archiv Auta5P.