NSU Ro 80, NSR 1977 (1975-1977)

Čtyřdveřový pětimístný sedan, motor vpředu a pohon předních kol. Zážehový, kapalinou chlazený dvoukomorový (K2) motor s rotujícími písty (Wankel), objem 995 cm³, komprese 9,0, dva karburátory Solex, bez přeplňování, výkon 85 kW (115 koní) při 5500 ot/min, točivý moment 157 Nm při 4000 ot/min, automatická třístupňová převodovka, rozvor náprav 2860 mm, rozchod kol 1480/1435 mm, vnější rozměry: délka 4795 mm, šířka 1760 mm, výška 1410 mm, pohotovostní hmotnost 1290 kg, maximální rychlost 180 km/h, zrychlení na stovku za 13,8 s, zrychlení na 1 km (s pevným startem) za 33,5 s. Vpředu zavěšení McPherson a vinuté pružiny, vzadu úhlová náprava (šikmé závěsy) a vinuté pružiny, přední brzdy kotoučové, zadní kotoučové.

Sedan NSU Ro 80 s motorem Wankel vyráběli v letech 1967 až 1977 a celkem postavili 37 398 vozů. V roce 1975 prošel vůz mírným faceliftem: zvětšili zadní světla a nárazníky dostaly pryžový lem, čímž se vůz mírně prodloužil.
Popis vozu v mnichovském muzeu (2022) uváděl: Model Ro 80 byl vzorem automobilové konstrukce kolem roku 1970. Poháněl jej motor s krouživými písty od Felixe Wankela a jeho karosérie dostala klínový tvar pocházející z motoristického sportu, tento tvar byl vzorem stavby automobilových karosérií několik dalších desetiletí. Poprvé při stavbě sériového vozu byla karosérie vyvíjena ve větrném tunelu, cílem bylo snížit odpor vzduchu a také spotřebu benzínu. Karosérie měla části pohlcující energii nárazu, ty zvyšovaly bezpečnost posádky při případných nehodách. Přesto nebyl model Ro 80 prodejně úspěšný. Motor Wankel nebyl ještě technicky dotažen. Dobrá aerodynamika nemohla kompenzovat vysokou spotřebu a velkou poruchovost. Do roku 1977 postavili jen 37 400 vozů NSU Ro 80. Vůz měl dvoukomorový motor Wankel s rotujícími písty, objem 2x498 cm³, výkon 85 kW (115 PS) hmotnost 1290 kg, rychlost 180 km/h. Vůz muzeu věnovala společnost Audi NSU Auto Union, Ingolstadt.
Dva snímky vozu z Dopravního muzea Mnichov (2011) poskytl pan Jozef Perát.
Foto: Z.Patera Auta5P, DM Verkehrszentrum München 2022 + J.Perát 2011.