Ve Středočeském kraji, poblíž dálnice z Prahy do Turnova, můžete nalézt obec Luštěnice. Kousek od ní se nachází
bývalý vojenský areál. Je rozlehlý a dlouhá léta byl obsazen sovětskou armádou "dočasně umístěnou" na našem území.
Několik hal v tomto areálu zakoupil pan Petr Pelech (po něm je muzeum pojmenováno "Pelechov") a vybudoval zde
za pomoci příbuzných a přátel soukromé automobilové muzeum. To není běžně přístupné a žádné ukazatele směru k němu
nenajdete, není označeno ani u vjezdu do areálu. Tam je pouze nápis "Vstup zakázán" a omšelá cedule klubu amerických
aut (snímek vpravo). Bývalá restaurace Cadillac před vjezdem do areálu je už dlouhá léta nefunkční. Návštěvu muzea je třeba
si telefonicky domluvit s majitelem. Ten sice odjel do Švýcarska, ale odkázal mne na syna, s nímž jsem si návštěvu
dohodnul. Do muzea jsem se vypravil v úterý 26. července 2022. Poté, co jsem dorazil k vratům areálu, bylo
třeba opět zatelefonovat synovi majitele a ten si pro mne po pár minutách čekání přijel. Pak už došlo na vlastní prohlídku.
Vstupné bylo dobrovolné, do připravené bedny jsem přispěl bankovkou s portrétem Jana Ámose Komenského. Do muzea se občas
vypraví i návštěvníci ze zahraniční, jeden z posledních zápisů v knize návštěv byl "very nice museum".
Na stránkách muzea byla historie jeho založení:
Myšlenka na vznik Automuzea vznikla vlastně, jak bývá zvykem u mnoha projektů, náhodou. Měl jsem již dlouho docela rozsáhlou
sbírku modelů autíček a tak jsem hledal vhodné prostory pro uskutečnění svého snu, vybudování jejich stálé expozice.
Z vytipovaných objektů se vybral jeden, který svou rozlohou však převyšoval můj původní záměr. A tak jsem se rozhodl
rozšířit svůj záběr i o pár velkých aut americké produkce. Bohužel z koupě objektu sešlo, ale automobily již stály
u nás na zahradě a bylo nutno situaci řešit. Tu zasáhla opět náhoda a můj kamarád mi ukázal objekt opuštěný a zdevastovaný
ruskou armádou. A tak slovo dalo slovo a zakoupili jsme tento areál včetně hal, kde dříve parkovaly ruské nákladní
automobily ZIL. Nyní se karta obrátila a místa bylo více, než aut. Proto následovala etapa nákupů. Peněz nebylo nazbyt
a tak jsem se zaměřil na obyčejná auta, se kterými brázdila většina lidí v nedávné minulosti silnice jak u nás,
tak v Evropě i Americe. Všechny vozy však nebyly v provozuschopném stavu a tak jsme s kamarády začali
vytipované kousky renovovat. Jak šel čas, aut přibývalo a to i těch, které byly v pěkném stavu. Nyní pro změnu
stávající prostory neodpovídaly stavem, a tak padlo rozhodnutí jednu halu zrekonstruovat a udělat z ní opravdové
"Muzeum obyčejných aut".
Za přispění několika lidí se stejnými zájmy o americká auta, se ze staré rezavé haly začala rodit “výstavní hala” nová. Po
dokončení jsme zjistili, že automobilových exemplářů je zase více než výstavních míst. A tak zde vyvstalo dilema, které vozy
vystavit a které nechat i nadále uložené v depozitáři. Samozřejmě volba padla hlavně na vozy americké produkce,
kterým je vymezena více jak polovina haly. Zbytek je doplněn různými typy od evropských automobilek. Bohužel se z důvodu již
nedostatečné kapacity nedostalo například na vozy socialistického bloku, tudíž se přímo nabízí nová výzva, zrekonstruovat další halu
nebo alespoň její část.
V druhé části haly se nachází výstava cca 10 tisíc modelů aut v různých měřítkách od různých výrobců. Samozřejmě
největší pozornost je upřena na modely Amerik. Ale své vitríny zde našly i modely ostatních firem, jako je třeba Matchbox,
Corgi Toys, Auto Pilen, Schinsei, Schuco a další.
Jak už bylo uvedeno, vlastní muzeum mělo dvě části. Jedna byla vyhrazena obrovské sbírce automobilových modelů všech možných
měřítek, od těch nejmenších modelů po největší. Sbírka modelů je úchvatná a její podrobná prohlídka by trvala několik dnů.
Najdete zde nejen auta, ale také stavební stroje, letadla, hračky, sbírku porcelánu, modelovou železnici a mnoho dalšího.
Jsou tam jak starší modely, některé "obouchané z pískoviště", tak ty nejnovější a sbírka se stále rozrůstá. Údajně má
přes deset tisíc modelů, odhadoval bych od pohledu ale mnohem více. Sbírkou mne na konec prohlídky provedl syn majitele
a ten říkal, že některé modely letadel lepil už jeho dědeček. Několik "přebytečných" modelů měli také na prodej.
Ale zpět k těm skutečným automobilům, jejich expozice tvořila druhou část muzea. V jedné velké hale stály
v řadách různé automobily, převážně americké z let 1950 až 1980. Byla tam ale i řada automobilů z Evropy
a pár kousků z Japonska. Některé vozy byly dost zaprášené, už dlouho s nimi nikdo nevyjel. Většina automobilů
měla alespoň stručný popis (uváděl výrobce, model, rok výroby a objem motoru, další údaje jako výkon ale už uvedeny nebyly),
některé automobily popis bohužel postrádaly. Snahou majitele bylo, podle jeho slov, vybudovat "Muzeum obyčejných aut". Kromě
běžných modelů bylo ve sbírce ale také několik méně obvyklých vozidel, jako mikroautomobily, některé postavené amatérsky,
například terénní "džíp" sestavený z motocyklových dílů. V další hale (běžně nepřístupný depozit) byla auta ze
socialistických zemí a řada dalších vozidel, většinou ve stavu před renovací. Několik vozidel se nacházelo i na plochách
kolem muzea.
Na následujících více než čtyřech stovkách fotografií, rozdělených do dvou sekcí, je 101 automobilů, vystavených
v Automuzeu Pelechov v době mé návštěvy. Kromě valníku Barkas jsem snad vyfotil všechny vystavené osobní vozy.
Světelné podmínky nebyly u některých exponátů právě nejlepší a tak je kvalita některých snímků poněkud horší. Všechny
fotografie jsem ručně upravil a doplnil dostupnými technickými údaji a dalšími poznatky. Údaje u některých vozů nemusí
přesně odpovídat. Americké automobilky dodávaly řadu motorů s různými výkony, některé vozy neměly žádný popis a tam
kde popis byl, nebyl výkon motoru uveden.
Závěrem bych chtěl poděkovat Petru Pelechovi i jeho synovi za možnost prohlídky této úžasné sbírky veteránů.
Je v ní řada zajímavých neobvyklých automobilů, které v ČR jinde neuvidíte. Je to "obyčejné" muzeum neobyčejných
automobilů. Velká část vystavených vozidel byla dovezena ze Švýcarska.
