|
V německém městě Sinseim, hned vedle dálnice A6, je možno navštívit největší evropské dopravní muzeum,
nazvané "AUTO & TECHNIK MUSEUM SINSHEIM". Vystavovali v něm pozemní silniční a kolejové,
vodní i vzdušné dopravní prostředky, vojenskou techniku, hrací skříně, šicí stroje a další exponáty.
Muzeum založil v roce 1981 německý průmyslník Eberhard Layher. Na webových stránkách muzea byl umístěn
následující český popis:
Automobilové a technické muzeum v Sinsheimu otevřelo své brány veřejnosti v roce 1981. Dnes je zde mimo
jiné největší soukromá sbírka historických automobilů Maybach, kompresorových Mercedesů a Bugatti v Německu.
Dále zde najdete několik set motocyklů, letadel, rekordních vozů, závodních a sportovních aut, lokomotiv, vojenských
a užitkových vozů, velkokapacitních motorů a mnoho dalšího. V roce 1999 se muzeu podařilo získat nadzvukové
dopravní letadlo typu Tupolev TU-144. Letadlo bylo přepravováno mimořádným transportem po suchu a po vodě z Moskvy
do Sinsheimu a na jaře 2001 bylo vystaveno v pozici při startu na střeše muzea. O pouhé čtyři roky později
byla sbírka rozšířena o původní CONCORDE společnosti Air France. Automobilové a technické muzeum v Sinsheimu
je jediné muzeum na světě, kde si můžete vedle sebe prohlédnout tyto dva dopravní nadzvukové letouny, které kdy byly
nasazené v provozu.
Každý rok se v Automobilovém a technickém muzeu v Sinsheimu koná celá řada speciálních výstav, setkání vozů
a dalších akcí. Mezi každoroční tradiční akce patří setkání vozidel na alternativní pohon, mezinárodní setkání jednostopých
vozidel, setkání amerických vozů a velký víkend s motocykly. Četné svazy a spolky navíc využívají muzeum pro různé
aktivity.
Muzeum v Sinsheimu spolupracovalo s podobně zaměřeným technickým muzeem ve Speyeru
(Technik Museum Speyer),
které bylo založeno v roce 1991 jako jeho "pobočka", protože v Sinsheimu už nebylo místo pro další
velké exponáty. Obě muzea si vzájemně vyměňovala exponáty, takže některé automobily z TM Speyer
byly vystaveny v Sinsheimu a naopak.
Automobilové a technické muzeum v Sinsheimu disponovalo celkovou plochou 30 000 m²
a ke shlédnutí nabízelo legendární letadla Concorde Air France a TU 144 (obě ve startovní pozici),
více než 300 autoveteránů všech epoch, více než 200 historických motocyklů, 50 sportovních
vozů včetně monopostů formule 1 nebo rekodrního rychlostního vozu The Blue Flame, 30 amerických
vozů snů, se kterými jezdili třeba Elvis Presley nebo Marilyn Monroe, lokomotivy, kanadské hasící letadlo
a vojenskou expozici se stovkami exponátů. Součástí areálu bylo také obří kino IMAX 3D s výškou
šestipodlažní budovy, nesrovnatelné s žádným jiným podobným kinem.
První srpnový týden roku 2016 jsem si udělal výlet po západoevropských, převážně německých, automobilových muzeích.
Postupně jsem navštívil zde uvedené Auto & Technik Museum Sinsheim,
Cité de l'Automobile Mulhouse,
Porsche Museum Stuttgart,
Mercedes-Benz Museum Stuttgart,
Museum AutoVision Altlussheim,
Motor Sport Museum Hockenheimring a
Technik Museum Speyer.
Prvním navštíveným bylo automobilové a technické muzeum v Sinsheimu. Muzeum bylo otevřeno každý den (365 dní
v roce), ve všední dny od 9:00 do 18:00, v sobotu, neděli a o svátcích do 19:00 hodin. Vstupné do
muzea (bez návštěvy kina Imax 3D Laser) bylo 15 € (v roce 2018 už stála postupně zdražovaná vstupenka 16 €)
a platilo pro všechny výstavní prostory. Před muzeem bylo dostatečně velké bezplatné parkoviště.
Muzeum v Sinsheimu jsem navštívil v pondělí 1. 8. 2016, jeho prohlídkou a nafocením vystavených
automobilů jsem strávil více než pět hodin. Většina automobilových veteránů byla ve dvou halách, každá měla svůj
vlastní vchod s turnikety. V první hale byly převážně americké automobily a vojenská technika, ve druhé
pak evropské vozy, závodní monoposty, sportovní vozy a další exponáty. Z této haly vedly také schody do letadel,
umístěných na její střeše. Ve venkovní expozici pak byla převážně vojenská technika.
Toto muzeum jsem navštívil už podruhé. Poprvé jsem se do muzea v Sinsheimu vypravil v roce
2004. Text ze starší reportáře a odkaz na ni měli
dokonce před lety na webových stránkách muzea (ukázka je v reportáži z roku 2004). Ve starší reportáži
jsou vozy na malých a ne příliš kvalitních snímcích, můj tehdejší digitální fotoaparát byl sice poměrně drahý
(něco přes 13 000 Kč), ale z historického pohledu moc kvalitně nefotil a měl malé rozlišení
(1,3 MPix). Ve foťáku byla paměťová karta SmartMedia s malou kapacitou a tak jsem tehdy musel několikrát
během návštěvy její obsah přehrávat do notebooku.
Na následujících více než devíti stovkách fotografií jsou všechny osobní automobily, vystavené v době mé návštěvy
v muzeu, které se mi podařilo vyfotografovat. Bylo jich celkem 250, včetně závodních monopostů. Všechny snímky jsem
ručně upravil a doplnil technickými popisy a dostupnými údaji. U snímků je uveden také volný překlad popisů, uvedených
v muzeu. Většinou byly dvoujazyčné (německy a anglicky). Z technických údajů měli na popiskách v muzeu
pouze rok výroby, objem motoru a výkon.
Reportáž jsem rozdělil do šesti částí, tak aby v žádné nebylo více než 60 exponátů. V poslední části
už nejsou osobní automobily, ale ukázky dalších exponátů a několik pohledů na muzeum a do muzea.
Pod odkazy na jednotlivé díly reportáže jsou naskenovány obě strany vstupenky do muzea.
|
