TAZ Microcar M19 900, Slovensko 1995 (1993-1999)

Dvoudveřová dvoumístná dodávka, motor vpředu a pohon zadních kol. Vznětový, kapalinou chlazený řadový tříválec (R3), rozvod OHV, objem 916 cm³, vrtání 72,0 mm, zdvih 75,0 mm, komprese 22,8, dva ventily/válec, vstřikování, bez přeplňování, výkon 15,0 kW (21 koní) při 3600 ot/min, točivý moment 56 Nm při 2000 ot/min, mechanická pětistupňová převodovka, rozvor náprav 1900 mm, rozchod kol 1215/1225 mm, vnější rozměry: délka 3620 mm, šířka 1470 mm, výška 1840 mm, pohotovostní hmotnost 1125 kg, maximální rychlost 80 km/h. Vpředu tuhá náprava a podélná listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera, přední brzdy kotoučové, zadní bubnové.

V roce 1992 navrhl zlínský průmyslový designér Jiří Španihel karosérii pro malý nákladní vůz Microcar, který pak vyráběl slovenský podnik VAB Bánovce nad Bebravou. Nějaký čas bylo toto vozidlo motonováno také v TAZ Trnava. Dodávali buď samotný podvozek s kabinou, valník, sklápěč, skríňovou verzi nebo další nástavby. Uvedené technické parametry platí pro motor Lombardini Diesel LDW 904 FOCS.
Snímky a následující informace o vozidle poslal jeden ze slovenských návštěvníků těchto stránek (přeloženo ze slovenštiny):
Automobilka TAZ Trnava se v roce 1993 stala členem konsorcia Sipox Holding (firma smutně známého pana Majského). V rámci "spolupráce" byla určitou dobu v TAZ-ce vyráběna užitková vozidla Microcar, původně vyvinutá a vyráběná společností VAB Bánovce nad Bebravou. Microcar měl zajímavý vzhled, ale byl až primitivně jednoduchý. Základ tvořil žebřinový rám a tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery. Dvoumístná kabina byla svařena z tenkých kovových profilů a opláštěna díly z laminátu. Pohon zajišťoval vznětový tříválec Lombardini 0,9 litru, alternativně čtyřválec 1,2 litru (některé prameny uvádějí také objemy 0,8 a 1,4 litru, ale to nemám ověřeno). Motor dokázal vozítko hnát rychlostí až 80 km/h, při této rychlosti se ale už téměř nedalo udržet na silnici, primitivní podvozek to nedovolil. Bezpečná rychlost byla kolem 40 km/h, snesitelných bylo ještě 60 km/h. Pohonná jednotka byla odvozena ze stacionárního motoru, určeného pro průmyslové pohony. Měla velmi úzký rozsah využitelných otáček a trpěla silnými vibracemi a především byla nadměrně hlučná. Přístup k motoru byl vyřešen odklápěním dvojice sedadel na společném rámu. Vozidlo nešlo na odbyt, vyráběli je "na koleně", asi 2 kusy týdně.
Foto: archiv Auta5P.