Dodge Charger R/T: v roce 1971 přišla třetí generace modelu Charger, vůz se vzhledem podobal modelům Pontiac a nový Charger již nepůsobil tak sportovně jako jeho starší provedení. Vůz se stal spíše luxusním než sportovním, byla vypuštěna verze Fastback se splývavou střechou. Mírně se snížil výkon motorů, protože v USA vstoupily v platnost nové předpisy, omezující emise. Výkon motoru 426 Hemi zůstal zachován na hodnotě 425 HP, výkon motorů 440 Six Pack a 440 Magnum byl snížen o 5 koní na 385 a 370 HP. Motor 440 Magnum byl nadále standardní pohonnou jednotkou Chargeru R/T. Rok 1971 byl posledním, kdy se dodávala verze R/T. Vůz s motorem Hemi měl vstupy sání "Air−Grabber", zrychloval z 0 na 60 mph (96,5 km/h) za 5,8 sekundy a z 0 na 1/4 míle (402 m) za 13,7 sekundy s koncovou rychlostí 104 mph (167 km/h).

Dodge Charger SE: i ve třetí generaci Chargeru, uvedené roku 1971, zachoval Dodge luxusní verzi SE. Toto provedení dostalo vinylovou střechu, "luxusní" kryty kol (poklice), zakryté přední světlomety, oddělená zadní sedadla atd. Montovala se třístupňová automatika Torgue−Flite nebo čtyřstupňová manuálně řazená převodovka. Nabídka motorů začínala standardním šestiválcem 225 Slant Six (3.7, 145 HP) a osmiválcem 318 V8 (5.2, 230 HP), oba byly dodávány za shodnou cenu. Za příplatek si zákazník mohl objednat silnější motory 383 V8 (6.3, 250 HP), 383 Magnum (6.3, 300 HP) nebo nejsilnější 440 Magnum (7.2, 370 HP).

Charger Super Bee: novým provedením modelu Charger se v roce 1971 stala verze Super Bee, dříve nabízená u modelu Coronet. Charger Super Bee měl standardně motor 383 Magnum s výkonem sníženým na 300 HP (v roce 1970 měl 335 HP), motoru stačilo méně oktanové palivo "Premium". Vůz dostal černě lakovaný střední díl kapoty, rychloměr do 150 mph, přístroje ve stylu "Rallye", třístupňovou manuální převodovku s řazením na podlaze, silnější brzdy, dvojitý výfuk atd. Na přání se dodávaly také motory 440 Magnum (7.2, 370 HP), 440 Six Pack (7.2, 385 HP) a 426 Hemi (7.0, 425 HP). S motorem Hemi bylo vyrobeno jen 22 vozů Charger Super Bee, jejich zrychlení z 0 na 60 mph trvalo jen 5,7 sekundy.

Pro rok 1972 došlo v řadě Charger k řadě změn. Motory 383 V8, 383 Magnum a 426 Hemi byly nahrazeny novými pohonnými jednotkami 340 Magnum (240 HP), 400 s dvoukomorovým karburátorem (255 HP) a 400 se čtyřkomorovým karburátorem (275 HP). Původní motory 440 Magnum a 440 Six Pack byly nadále dodávány s výkony 280 a 330 HP. Také standadrní motory 225 Slant Six (3.7, 110 HP) a 318 V8 (5.2, 150 HP) zůstaly zachovány, ale s výkonem sníženým na uvedené hodnoty. Charger se dodával ve třech provedeních: Standard (hnědý vůz na snímku vlevo), luxusnější SE (zelený vůz na snímku vpravo) a "sportovní" Rallye. Verze Rallye měla standardně motor 318 V8, kola "Rallye" a na přání čtyřstupňovou manuálně řazenou převodovku.

V roce 1973 se u modelu Charger nadále vytrácel charakter vozů Muscle-Cars. Charger prodělal facelift čela karosérie, výrazněji se projevil u provedení SE (modrý vůz na snímku vpravo), poněkud méně na provedení Standard (zelený vůz na snímku vlevo). Z nabídky byl vypuštěn motor 440 Six Pack, motor 440 Magnum (280 HP) zůstal zachován. Motory 400 V8 měly výkon snížený na 250 HP s dvoukomorovým a na 270 HP se čtyřkomorovým karburátorem. Beze změny se obešly standardní motory 225 Slant Six (110 HP) a 318 V8 (150 HP). Verze Rallye, vybavená motorem 440 Magnum, zrychlovala z 0 na 60 mph za 7,4 sekundy a z 0 na 1/4 míle za 15 sekund, což byly horší časy než u starších Chargerů.

Modelový rok 1974 byl posledním rokem výroby "pravého" Chargeru. Charger se v roce 1974 dodával se stejnými motory a ve stejných verzích jako v předešlém roce 1973. Modrý vůz na snímku vlevo je provedení SE, na snímku vpravo je boční pohled na provedení Standard. V roce 1975 představený Dodge Charger byl obdobou typu Chrysler Cordoba, což byl sice luxusní automobil, ale chyběl mu sportovní duch.